Vrah: V temnotě

Předmluva autorky

Poznámka: Pokud nemáte chuť toto číst, nemusíte. S dějem tato předmluva nesouvisí.

Tahle kniha vlastně nevznikla náhodou.

Vznikla takovým tím způsobem, který si vás najde sám a neomaleně vás zatáhne za rukáv, abyste si ho všimli. Každý spisovatel si alespoň jednou ve své kariéře řekne: "Chtěla bych zkusit napsat něco jiného. Třeba horor. Nebo detektivku." Nebo v mém případě - thriller. Chtěla jsem to zkusit. Chtěla jsem, aby moje ruka, zvyklá jen na fantasy či břitký humor, zkusila i jiné věci.

Tento žánr pro mne byl vždy zavřeným oknem, kterým jste možná mohli vidět skrz do místnosti, ale visel na něm tak obrovský visací zámek, že jste se dovnitř nemohli dostat ani za živého Freddieho Mercuryho. Viděla jsem, a hluboce oceňovala, jak autoři tohoto žánru dokážou od začátku držet čtenáře v maximálním napětí; když příběh uvádí a čtenář si přeje znát pokračování, když barvitě líčí scény, u kterých čtenář svraští čelo a přeje si co nejrychleji vědět, co se bude dít nebo konce kapitol, které vždy končí napínavě - jak jinak - a začátek nové je vždy překvapivý. A konec celé knihy? O tom ani nemluvě, určitě vyrazí čtenáři dech a svojí genialitou poznamená na celý život.

Tak moc bych se stala jedním z autorů, kteří to dokážou taky!
Ale stále se nezměnilo ten hlavní a pravděpodobně nepřekonatelný problém: Neumím to.

Nedokážu to! Nesvedu to! To je to, co mi zní v hlavě. Ale budiž.
Všichni to všude říkají; zkus to, alespoň se o to pokus. Tak já se pokusila (a slovo pokus bych brala v mém případě jako klíčové). Vymyslela jsem nepříliš složitý příběh právě proto, abych se mohla soustředit na onu atmosféru a tolik kýžené napětí - právě to, co mi chybí. A k tomu přihodila takový ten wattpadovský styl. Jistě víte, co tím myslím. Ty rozdíly mezi skutečnou knihou a wattpadem. Kapitoly jsou většinou o dost kratší a děj probíhá z kapitoly na kapitolu. Často je kniha od začátku akční a zábavná, sáhodlouhý popis situace zde není příliš vítán (můj veliký problém, těch strašných popisů jsem se nezbavila, asi je to už ke mně nějakým způsobem přišitý).

Takže - vymyslela jsem děj, který by nebyl přespříliš složitý, abych se mohla soustředit na jiné faktory, a zkusila jsem si popsat atmosféru, která ke thrilleru patří. Je to hrozné! Je to něco úplně něco jiného. Nikdy jsem to nezkoušela! Je to, jako kdyby jste léta dělali přednášky o vegetariánství a pak šli pracovat na jatka. Nedaří se mi to. Ale budiž. Zkusila jsem to. Snažila jsem se. Zda se mi to alespoň z části podařilo, posuďte sami.

Přeji příjemné čtení,

Vaše Emm.