Surprise

2.4K 130 9
                                    

,,Pane Pottere, mohl byste mi laskavě vysvětlit, co děláte v mích komnatách?" tichem prořízlí Snapeův hlas Harryho vyděsil natolik, že vrazil do stolku za ním, a tím dal znát Snapeovi i o své poloze. Profesor se okamžitě zvedl od stolu a rychlím krokem se dostal na místo, kde mu stačilo natáhnout ruku a už z Harryho sundaval neviditelný plášť. Harry se hned v mysli nakopnul za tak pitomou chybu, mohl v klidu předstírat, že tam není.

,,Takže znovu Pottere, co děláte v mém pokoji a navíc pod neviditelným pláštěm," cítil na sobě spalující, nebo spíše upalující, pohled Snapeových očí a za žádnou cenu se nedonutil zvednout k němu zrak.

,,Pane Pottere, jak jistě víte, nejsem trpěliví člověk, takže vám radím abyste mi hned odpověděl," slyšel v jeho hlase podrážděnost, ale i přesto se nezmohl na odpověď. Zajímalo ho, jestli by mu prošel útěk. Jenže si byl naprosto jistý, že by jeho záměry Snape zjistil, aniž by udělal jediný krok.

,,Pane Pottere," teď už byl v jeho hlase kromě podrážděnosti i náznak zloby. Nechtěl ho naštvat, vlastně měl v plánu se nechytit. Několikrát mu to prošlo, zřejmě se ho dnes nedrželo štěstí.

,,Podívejte se na mě Pottere," zavrčel a přiblížil se k němu. Ne, nepodívá se na něho. Nesmí, jinak by to všechno vyčetl z jeho očí. Vždycky to tak bylo, vždy v nich dokázal najít zlobu, smutek nebo drzost a odhodlání. Jenže už nějakou dobu se mu přestal tak vyzívavě dívat do očí. Nechtěl aby zjistil i ten další pohled, ten za který se styděl a který zjistil před několika týdny. Proto tu stál, tak jako mnohokrát předtím, zjišťoval, co vlastně k němu cítí. Pozoroval ho a tím se snažil rozlišit ty pocity ukryté v sobě. Pokaždé došel do stejného závěru, i přesto, že to nechtěl. Takže ne, nesmí se na něj právě teď podívat. Ne ve chvíli, kdy v něm probíhalo tolik emocí už jen z toho jak blízko u něj stojí. A právě v ten moment, kdy se chtěl aspoň pokusit rozeběhnout ke dveřím, mu vlasy sevřela Snapeova ruka a tvrdě ho donutila se na něj podívat. Díval se do černých očích a sám už se vzdal zavřít víčka. Nechal ho aby si v něm mohl číst. Jako v otevřené knize. Takže stačilo čekat na tu chvíli, kdy tu knihu zavře a zahodí.

Knihu zavřel, ale z úplně jiných důvodů. Harryho oči se překvapeně samy zavřely, když ucítil dotek rtů na těch svých.

SurpriseKde žijí příběhy. Začni objevovat