In Chains - POZASTAVENO

13. část

K prokletému místu jsme dorazili chvilku po západu slunce. To, že jsme tu správně jsme poznali podle husté mlhy, která pokrývala celé údolí. Nesl se tudy dusot kopyt. Ozval se hlasitý smích. Postupně se přibližoval. Ale nikde nikdo.

Zatmělo se mi před očima. Kde jsem? Co se stalo? Začal jsem panikařit. Vayne, kde jsi? Po chvilce, ale bylo vše zpět. Vayne stála po mém boku. Vypadala také zmateně. Nikdo z nás nechápal, co se stalo. Zaslechl jsem znovu ten smích. Otočil jsem se. Stál tam duch, který měl nohy koně. V ruce držel zbraň.

,,Jak se opovažujete vtrhnout na mé území vy lidské stvůry.'' jeho výraz byl nenávistný.

,,Tak jako, ty se opovažuješ tu strašit!'' pozvedl jsem proti němu své zbraně. ,, Vayne, tohle zvladnu sám.''

,,Ty obludo, zemřeš mučivou smrtí.'' rozběhl se proti mně. Uskočil jsem a vystřelil na něj. Vayne se mezi tím schovala za kameny.

Otočil se a znovu se rozběhl. Najednou jsme viděl znovu jen tmu. Sekl mě do ramene. Pořádně to zabolelo. Přitiskl jsem si prsty na ránu. Vayne jen dál vyčkávala.

,,Vzdáváš se člověče?''

,,Nikdy.'' po mé odpovědi se zasmál. Znovu se připravil k rozběhu.

Zamotala se mi hlava a místo jednoho ducha jsem jich viděl hned několik. Upadl jsem. Bylo mi zle. Ležel jsem na zemi a snažil se, aby všechny ty obludy zmizely. Nedokázal jsem nic udělat. Byl jsem bezmocný. Kde je vlastně Vayne? To mě donutilo zvednout hlavu a hledat ji. Hecarim mi zmizel z dohledu. Nikde tu nebyl. Dokonce i mlha opadla. Bylo tu ticho.

Vydal jsem se ke kameni, kde jsem Vayne viděl naposledy. Přišel jsem k němu. Celou skálu jsem obešel, ale Vayne nikde. Na zemi jsem zahlédl kus z jejího pláště a obtisk kopyta. Padl jsem na kolena. Další osoba, na které mi záleželo byla pryč.

Tak toho bude Hecarim litovat.