Pan Zloun

2.Kapitola

Se sklopeným pohledem a rukama složenýma na klíně jsem čekala co má můj šéf na srdci. Chce mě snad vyhodit? Vždyť se mi povedlo ho zatknout a tu facku můžu vysvětlit! Nechci odejít ze sboru, táta by mě přetrhl jako hada..

"Emmo, posloucháte mě?"

Zvedla jsem své světle oříškové oči k němu a přikývla "Ano pane, poslouchám Vás" někdy jsem opravdu nenáviděla říkat ano pane za každé situace.Představte si, že mě teď pošle domů bez práce a jediná má věta než vyjdu ze dveří bude  ano pane..

"Chci vám pogratulovat k dnešnímu splněnému úkolu, i když bylo nutné dávat mu facku?" viděla jsem jak obočí na tváři mého pohledného šéfa vyletělo nahoru, nevím z jakého důvodu ale všichni chlapi na stanici jsou naprosto k sežrání.

"Ptal se mě za kolik bych roztáhla nohy, takže ano, bylo nutné mu dát facku" neřekla jsem zrovna milým hlasem a šéfovo zamračení mě vyvedlo z míry "pane" dodala jsem a šéf se hned usmál, mohlo mu být tak 28? Vím, že když jsem sem nastupovala říkal svůj věk ale já byla zabořená v papírech abych dokončila zkoušky.

"To potom ovšem chápu proč má od vás obtisk na tváři" uchechtl se, on se uchechtl? Opravdu? A já už myslela, že se smát neumí, zvlášť na mě, vždycky na mě byl příšerně protivný a proto jsem úplně nesvá z toho, že tu sedím v jeho kanceláři a přemýšlím jestli pod košilí má pevný břicho nebo pekáč buchet.

Mastersová, seber se!

Pousmála jsem se "Proč jsem tady pane?"

Šéf se posadil do svého koženého křesla a položil si ruce na stůl "Proč myslíte, že jste tady Emmo?" 

Zase mi řekl Emmo, ale způsobem, ze kterého mi nohy dobrovolně lezly od sebe. Kousla jsem se do rtu a pokrčila rameny "Pochybuju, že jsem tady jenom kvůli vašemu pogratulování za dobře odvedenou práci" 

Šéf se pousmál "Máte pravdu, Emmo kvůli tomu tady nejste"

"Tak proč?" 

Přistály přede mnou béžové desky "Co to je?" zeptala jsem se s pohledem zabodnutým do desek ležících na stole "Otevřete je" nadechla jsem se a natáhla se pro ně, otevřela jsem je a šokem jsem se podívala na šéfa "Vždyť to je Dominik Wilson" nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem měla v ruce složku Dominika Wilsona! 

"Ano" 

"Proč jí mám v ruce já?"

"Protože on je váš další úkol" musela jsem se zasmát "Jo jasně, dobrý vtip pane" musela jsem se usmívat jako lečo, protože šéf se na mě ošklivě mračil "To není vtip slečno Mastersová" úsměv mi pomalu mizel z tváře, není to vtip?

"Proč já? Vždyť jsem největší nemehlo ze stanice a po Dominikovi Wilsonovi jde celá stanice" šéf přikývl, počkat on mi právě odkýval, že jsem nemohlo?! Pche..

"Když mě necháte mluvit všechno vám vysvětlím.." je pravda, že jsem mu doposud skákala do řeči, pokrčila jsem rameny a souhlasně přikývla.

"Potřebujeme na něho vytáhnout více špíny, všechno co máme, všechno co vidíte černé na bílém v deskách je nám na hovno" pozvedla jsem obočí a začala jsem listovat, bylo toho hodně, za to by mohl dostat na doživotí, tak proč to nepoužijí? 

"Asi nechápu, je toho spousta proč to nepoužijete?" 

"Protože to vždy udělal někdo jiný, sice pod jeho jménem ale nemůžeme ho za to zavřít" 

"Aha" 

"Dominik pořádá hodně akcí, převážně živé párty a plesy. Proto potřebujeme vás" uchechtla jsem se "Mě?" ukazováčkem jsem ukázala na svou hruď a podívala se na fotku špinavého blonďáka s čokoládovýma očima.

"Ano, vás Emmo" 

"Proč?" 

Uchechtl se "Jste nejhezčí policistka u sboru a vaše nejlepší kamarádka povídala o vašich divokých pařbách" 

"No to snad ne, co všechno vám řekla?" jestli vyprávěla o mém tancování na stole ve spodním prádle nebo jak jsem se fotila s bezdomovcem tak se můžu jít rovnou odstřelit.

"Nic čeho by jste se měla bát. Berete to?" 

Kousla jsem se do rtu, je to velká šance.

Přikývla jsem.

"Beru to"

"Super Emmo, zítra vás seznámíme s většími detaily" podala jsem si sním ruku a byla jsem ráda, že jsem konečně mohla vypadnout.