I Met Justin Bieber

3. Telefonát

V minulém díle:

Cestou domů jsem pořád přemýšlela, jestli mi zavolá. Nechápu, proč nad tím pořád dumám. Je přece úplně jasné, že ne. Už o mě určitě ani neví.

Ráno mě probudil zvuk mého telefonu. Podívala jsem se na hodiny a bylo 7:12 To si někdo ze mě dělá srandu?! Vzala jsem telefon a kouknula se, kdo se opovažuje mi takhle brzo ráno volat, ještě k tomu o víkendu.

Neznámé číslo, bezva. Típla jsem to a vyštrachala se z peřin. Stejně už neusnu. Šla jsem do koupeny a vyčistila si zuby a rozčesala vlasy. Když jsem se vrátila do pokoje, tak mi zase zvonil mobil. A zase neznámé číslo. Protočila jsem nad tím oči a šla dolů do kuchyně.

Sedla jsem si ke stolu a jedla jogurt, když v tom se z mého pokoje zase ozvalo zvonění telefonu. Nasupeně jsem se zvedla, vyběhla schody po dvou a zamířila do pokoje. Z nočního stolku jsem vzala mobil a přijala to.

,,Haló?" zeptala jsem se naštvaně.

,,Ahoj Amando" řekl ten neznámý.

,,Kdo je to?" zeptala jsem se podrážděně. A jaktože zná moje jméno?!

,,Tady Justin. Justin Bieber. Snad si na mě ještě pamatuješ" řekl a zasmál se.

Moje srdce se asi zastavilo. MĚ volá Justin Bieber? On na mě nezapomněl? Neztratil moje číslo? To se mi asi zdá. Štípla jsem se do ruky s pocitem, že se probudím z krásného snu, ale nic se nestalo. Takže on mi opravdu volá! Vzpamatovala jsem se a snažila se mu nějak odpovědět.

,,Ehm, ne. Nezapomněla" zasmála jsem se taky.

,,To jsem rád. Volám proto, jestli by ses dneska nechtěla sejít. Třeba kolem druhé odpoledne?" zeptal se a já už jsem asi definitivně odpadla. Takže on se mnou chce jít opravdu ven? No to je gól!

,,Jo, jasně. Moc ráda. Ale, nemáš dneska náhodou koncert?" zarazila jsem se když jsem si na to vzpomněla. Dneska je ten koncert, na který jsem nesehnala lístky.

,,Jo, mám. Neboj, nějak si to zařídím".

,,Dobře. A v kolik a kde?" snažila jsem se znít v klidu, ale uvnitř jsem skákala radostí.

,,Třeba ve dvě odpoledne tam, kde jsi mě srazila?" zasmál se.

,,Dobře. Tak ve dvě. Ahoj" rozloučila jsem se a nad tou vzpomínkou, jak jsem do něj narazila jsem se zasmála.

,,Ve dvě. Budu se těšit" řekl a zavěsil.

,,Panebože!" vypískla jsem a skočila na postel. Možná se mi to pořád jen zdá. Ještě před dvěma dny o mě Justin Bieber ani nevěděl a teď mě zve ven! Asi z toho zešílím. Sice se chovám, jako desetiletá holka, ale Justin je můj idol. Miluju ho už od svých třinácti let. Nemůžu se dočkat až se setkáme, ale jsem jsem zvědavá, jak si na mě udělá čas, když má večer koncert a musí určitě celý den zkoušet. Uvidíme.

————

Právě jsem dorazila na místo setkání - místo kde jsem Justina srazila. Už je 14:10 a on tu pořád není. Třeba to byla jen sranda. Třeba nepřijde. Třeba úplně zapomněl, že se má se mnou sejít. Třeba to nevzal tak vážně jako já. Z mých myšlenek mě vytrhl něčí hlas.

,,Čau, Am. Promiň, že mám zpoždění, něco jsem zařizoval" promluvil na mě Justin a usmál se. ,,To je v pořádku, ale pořád nemohu uvěřit, že jsi přišel" povídala jsem a dívala se na něj jako na svatý obrázek. ,,Proč bych neměl přijít?" zeptal se zaraženě. ,,No, já nevím. Jsem úplně tuctová holka, tak se divím, že jsi na mě nezapomněl. To je vše". ,,Na tebe nejde zapomenout" mrkl na mě a já jsem zčervenala.
,,Tak kam půjdeme?" zeptala jsem se se zájmem. ,,Něco jsem naplánoval, bude se ti to líbit, ale musíš mi věřit". Cože? To zní trošku záhadně. ,,Věřím ti" povzbudivě jsem se usmála. ,,Tak fajn. Pojď za mnou" řekl a chytil mě za ruku. Táhl mě někam pryč a po chvilce jsem uviděla, že jsme asi přišli k jeho autu.