Neobyčejná

1

Ležela jsem na nepohodlném černém lehátku ve zvláštní místonsti. Ruce a nohy jsem připoutané tak, abych s nimi nemohla hýbat.
Nadzvedla jsem hlavu, abych se mohla trochu rozhlédnout, ale kvůli poutům to moc nešlo. V místnosti nikdo jiný kromě mne nebyl.
,,Haló! Slyší mně někdo? Haló!" snažila jsem se křičet ze všech sil, ale k ničemu mi to nebylo. Zkusila jsem se trhavými pohyby z pout vysvobodit, ale nepodařilo se mi to.
Po chvíli se dveře do místnosti otevřeli a dovnitř vešli čtyři lidé v bílích oblecích. Jeden z nich se vydal přímo ke mě. Žena, byla to žena s dlouhými černými vlasy.
,,Kdo jste?" chtěla jsem vědět. ,,Proč tu sem? Co po mě chcete?!" křičela jsem na ní. Ona si mě ale nevšímala a začala si něco zapisovat do svého tabletu.
Byla jsem zmatená a vyděšená. Chtěla jsem pryč. Ohlédla jsem se po zbytku těch divných lidí. Stáli u malého stolku a na něčem pracovali, ale neviděla jsem na čem. Najednou se jeden z nich otočil a šel přímo k nám. V ruce držel nějaký předmět. Nejdřív jsem nevěděla, co to je, ale pak jsem si všimla, že je to napuštěná injekčí stříkačka. Předal ji té ženě a odešel.
,,Co to je?!" křikla jsem na ni, ale odpověď jsem nedostala. ,,Co s tím chcete dělat?!" ptala jsem se dál. Žena se pomalu blížila k mé ruce a jehla stříkačky k mé pokožce.
,,Né! Co to děláte? Nechte mě! Prosím ne, to bolí!..."