21.část

155 14 3
                                    

Ráno nás probouzí Tess. Skače mezi nás takže Effie to schytává nohama do břicha a já tak nějak pěstmi blízko k mým pánským partiím.
S heknutím a zaskučením se vymršťuji do sedu.
Effie vedle mě zakňourá a i pod vahou Tess se otáčí na břicho a spí dál.
Chvilku zatínám zuby, abych přešel nějak bolest.
Pak je s hlubokým výdechem odevírám.
"Ahoj, tatí..."Cukruje Tess.
"Dobré ráno, princezno." Stáhnu jí z Effie a posadím si jí na klín. "Musíme být potichu, víš? Ať může maminka spát." Šeptám.
Přikyvuje. "A co maminky oči, tatí?"
"Vypadá to, že už budou zdraví, princezno."
"Takže maminka teď už bude koukat?!" Zaraduje se hlasitě.
Rychle jí přikryju rukou pusu.
"Teď už ano."
Effie naštvaně zamručí a otáčí k nám rozespalí obličej.
"Ahoj, Trinks." Usměju se.
"Abernathy." Zamrmlá na pozdrav místo jejího obvyklého ranního trylkování.
"Ahoj, mamí." Tess se mi vykroutí ze sevření a lehne si k Effie, aby jí mohla tulit.
"Nazdárek, miláčku." Šeptá jí a líbá na čelo.
Přilehnu si a obě obejmu paží.
"Jak ses vyspala, blondie?" Odhrnu Effie jednu zlatavou loknu z tváře.
"Myslím, že to mohlo být lepší, kdyby jsi mi nechrápal do ucha." Zazubí se.
"Já přece nechrápu." Začnu se bránit.
"Chrápeš, tatí...Taky mě občas budíš..." Řekne Tess.
"No, jo. Ženský, aby jste nedrželi spolu." Překulím se na druhý bok zády k nim.
Pohled, mi padá na šedou stěnu a já si uvědomuji nepříjemnou skutečnost ohledně mého odchu do Kapitolu. Bojím se. Nevím, jestli víc o to, že nejspíš určitě umřu nebo o to, že tu nechám chudinku Tess a Effie samotné. Jak by se k nim pak občané třináctky chovali, kdyby se nikdo z našeho týmu nevrátil? Vyhostili by je? Nechali popravit? Zavřeli do nejhlubší díry a nechali umřít?
To ne...Haymitchi! Ihned takhle přestaň uvažovat! To je přece hloupost!
Měl bych jí to říct, co nejdřív. Nechci, aby žila ve lži, že teď už budeme šťastní až do samotného konce. Protože my nebudeme. Nejspíš už nikdy.
"Haymitchi, co se děje?" Zatřese se mnou Effiyna ruka.
"T-to nic." Zamumlám roztřeseně. "Ale měli bychom si promluvit." Otáčím se na ní s vážným výrazem.
V očích se jí objevuje strach a nejistota.
"Neboj se, Trinks. Stále tě miluju. O tomhle mluvit nechci. J-je tu něco jiného..."
"D-dobře." Kývne. "Bojím se, Haymitchi, co z tebe vypadne."
"Ale chvi si promluvit až budeme sami. Jen my dva."
"Jistě. Třeba by si mohli vzít Tess Katniss s Peetou na pár hodin. Aby jsme měli chvilku čas pro sebe..." Zkousne si ret a i přes všechno se maličko zapýří.
Pousměju se. "Ty jsi perverzačka, Effie." Vtáhne si jí do objetí a začnu se smát.
"Ale nejsem!" Praští mě.
"Tak jen maličko." Políbím jí do vlasů.
Tess se vrací se svými výkresy, které malovala s Peetou, aby je mohla ukázat Effie. Posadí se jí do klína a začne jí vysvětlovat o co na které kresbě jde a kdo je kdo. Držím Effie kolem pasu, hlavu položenou na jejím rameni a sem tam jí vtisknu polibek na krk nebo jí špitám tichá miluji tě.

MaybeWhere stories live. Discover now