2.část

310 22 3
                                    

"Haymitchi, tak se trochu hni!"Pobízím ho. Najednou na mě dopadá celá jeho váha."Jistě, všechno nechte na chudince Effie! Ona odtáhne opilého Haymitche a vy si jděte lehnout. No jistě! Příště vám budu prát prádlo, ne?!"Syčím naštvaně.
"Nebudeš...Já nechci, abys mi prala. Beztak to neumíš..."Mumlá skoro nesrozumitelně Haymitch.
"No jo prosímtě. Radši se snaž jít trochu sám."Šmátrám ve tmě po klice.
"Řekl jsem ti už někdy, že se mi líbíš?"Škytne.
"Ne. A jsi opilý."
"T-to nemůžeš vědět."S veškerým úsilím se postaví rovně.
Kymácí se a nebude trvat dlouho, než ho zradí vlastní nohy.
Vztyčí ukazováček."Nemůžeš vědět, že jsem opilý. Já totiž nejsem."Jazyk se mu motá při každém druhém slově, takže jeho vážný tón nejde brát vážně.
Najednou vlak prudce brzdí, Haymitch ztrácí rovnováhu a dopadá na mě, tak prudce, že se bouchám o stěnu za mnou, na kterou jsem narazila plochou zad.
Jeho stříbrné oči podlité krví se mi zadívají upřeně do tváře.
Pokládá svou horkou dlaň na mou tvář a naklání se ještě blíž.
"Necháš mě to udělat?"Zachraptí.
"Nevím."Šeptám.
"Stejně to udělám."Přisaje se svými rty na mé.
Divím se, že mi je nerozdrtí. Vůbec nemám šanci oplácet mu polibky.
Jednou rukou mi zajíždí pod paruku, kterou následně stahuje a odhazuje jí do chodby. Druhou šmátrá někde vedle mě. Nejdřív mi nedochází, co dělá, až když za mnou mizí stěna si uvědomuji, že otevřel dveře, které za mnou byli a já je považovala za stěnu. Vyjekávám mu do úst a padám dozadu.
Chytá mě za bok a pomáhá mi najít ztracenou rovnováhu.
Tlačí mě dovnitř do místnosti.
Couvám a vůbec nevím kam. Bojím se, že o něco zakopnu. Ale strach ustupuje do pozadí, když Haymitchovi rty znovu nachází ty mé.
Jeho ruce mi nezbedně bloudí po zádech dokud nenachází zip. Rozepne ho a ihned stahuje šaty z ramen.
Stahuje šaty až k pasu a nechává, tak odhalený hrudník.
Pokládá mě na postel.
Už-už se chce vrhnout na můj obnažený hrudník, ale zastavuji ho.
"Mohou nás slyšet."Šeptám.
"Katniss s Peetou už dávno spí. Nevědí o světě."
"Ale co avoxové."
"Stejně to nikomu nepoví."
"Tak dobře. Vem si mě."Přitáhnu si ho k sobě a kousnu ho do ucha. Sykne, ale nic neříká.
Políbí mě na krku a poté dělá jazykem vlhkou cestičku po mém těle.
Tohle bude ještě dlouhá noc.

MaybeWhere stories live. Discover now