Hlavu mám jako jeden velký střep. Nehorázně mě bolí. Bojím se otevřít oči, aby se pulzující bolest nezhoršila.
Bezmocně zaúpím bolestí.
Asi jsem to včera s tím vínem přehnala. Teda, alespoň doufám, že to bylo jen víno.
A navíc jsem celá rozlámaná.
Po dalších pěti minutách se odhodlávám otevřít oči. Zírám na šedý strop.
Proč je šedý?
To je jako by ses ptala proč je nebe modré, blbko. Okřikne mě mkje svědomí.
Začnu jednou rukou šmátrat vedle sebe.
Když v tom narážím na něco teplého.
Zarážím se, přičemž moje ruka stále setrvává na tom záhadné tělesu vedle mě.
Na prázdno polykám a otáčím se na záhadu.
Je to člověk. Muž, přesněji. Je to Haymitch Abernathy.
Zahlédnu krvavé drápance na jeho zádech. To né.
Kouknu se na nehty. Za nehty mám sraženou krev. To jsem neudělala. Nemohla jsem to udělat.
Všímám si jizvy, která se mu táhne od ramene až k předloktí.
Tohle mu zůstalo po jeho hrách. Nedivila bych se, kdyby nebyla jediná. Určitě není.
Do háje! Nad jakými hloupostmi to přemýšlím! Pravděpodobně jsem se s ním vyspala. A nebo je to náhoda?
A nebo si totálně blbá?
Dobře, dobře. Všechny důkazy nasvědčují k tomu, že jsem včera spala s Haymitchem.
On si to nebude pamatovat. A já si toho taky moc nepamatuji.
Takže na to zapomeneme a bude to tak jako dřív. Jo, přesně to udělám. On o tom stejně neví. Probudí se někdy kolem oběda a to už budeme skoro ve dvanáctém.
A mě bude čekat zase cesta zpět do Kapitolu. I když bych mohla zůstat tento rok do Sklizně ve dvanáctém. Co budu dělat v Kapitolu? Stejně už mě ten dokonalý život začíná nudit. A ve dvanáctém mohu bydlet v jednom domu ve Vesnici Vítězů.
Ale to je teď jedno. Musím se z jeho ložnice dostat dřív než se probere.
***
Popíjím kávu ze svého hrníčku. Zachvilku tam budeme.
Otvírají se samoposuvné dveře a Haymitch nemotorně vchází dovnitř. Vlasy mu trčí do všech stran. A vypadá to, že se neobtěžoval hledat čisté oblečení. Má na sobě bílou košili a tmavě modré kalhoty, které byli součástí ještě stejnobarevného saka.
"Neví někdo, co se dělo včera večer. Mám poškrábaný celý záda. Já spadl do nějakýho křoví?"Ptá se sotva usedá ke stolu.
Z obličeje se mi vytrácí barva. Bojím se, aby na to nepřišel.
"Effie, tě včera táhla do ložnice. Možná s tebou někam švihla, protože jsi jí štval."Říká Peeta pobaveně.
Otáčí se na mě s otázkou v očích. Je to pravda?
"Ne."Vrtím hlavou."Nikam jsem s tebou neházela."
"Já slyšela něco jiného..."Přisedá si Katniss ze stolu.
Strnu uprostřed pohybu.
"Co jsi slyšela?"Ptá se Haymitch.
"Effie by nám to mohla vyprávět."Pokyne ke mě rukou.
Všichni se na mě otočí.
Odkašlu si."No...J-já...Zůstanu ve dvanáctém do příští Sklizně!"Pokusím se zamluvit tohle téma.
"To je skvělé."Usměje se Peeta.
"Jo, všichni skáčeme radostí do vzduchu."Zabručí Haymitch.
Sklápím pohledu ke svému hrníčku s kafem.
Už je tu zase ten neustále nabručený Haymitch, kterému všechno a všichni lezou na nervy.
