Coffee for lovers

Kapitola 1. Připraven na nový život.

Chicago se pomalu probouzelo do chladného podzimního rána.

Město bylo zahalené do jemného oparu a mezi vysokými budovami se rozlévaly první paprsky slunce. Listí na stromech hrálo všemi odstíny oranžové, červené a žluté, jako by celé město někdo přelil teplými barvami. Vzduch voněl po dešti z minulé noci, po skořici ze stánků na rohu ulic a po čerstvě mleté kávě.

Pro většinu lidí to byl obyčejný den.

Pro Adama to byl začátek úplně nového života.

Nové město. Nový byt. Nová škola.

A hlavně nový začátek, který si přál zvládnout bez chyby.

Seděl u malého kuchyňského stolu v jejich pronajatém apartmánu a už potřetí během pěti minut přehraboval obsah batohu.

„Notebook mám... sešit... nabíječku... telefon... peněženku... klíče..." mumlal si tiše pro sebe. „Jo, mám všechno."

„Adame, máme všechno?" ozvalo se z koupelny.

Adam ani nezvedl hlavu.

„Já jo!" zavolal zpátky. „A co ty?"

Chvíli bylo ticho.

Pak se ozval zvuk vody a následně hlas Stacy.

„Myslíš, že já nemám všechno?"

Adam se konečně opřel o židli a pousmál se.

Stacy byla přesně ten typ člověka, který nikdy nevychází z bytu bez toho, aby si nebyla jistá, že má celý vesmír v kapse.

Dveře koupelny se otevřely a Stacy vyšla ven. Vlasy ještě trochu vlhké, tričko upravovala za chůze.

„Tak?" zopakovala.

Adam ji přejel pohledem od hlavy až k patě a pak se ušklíbl.

„Vím, co ti rozhodně chybí."

Stacy ztuhla.

„Co?"

Adam pomalu zvedl ruku a ukázal na její nohy.

Stacy automaticky sklopila pohled.

A pak jí to došlo.

„Ne..."

„Džíny," pronesl Adam klidně.

„Kurva!" vyjekla Stacy a v panice se otočila zpátky do pokoje.

Adam se rozesmál tak hlasitě, že se musel chytit stolu.

„To není vtipný!" křičela z ložnice.

„Je to úplně vtipný!"

„Nenávidím tě!"

„Ne, miluješ mě!"

Ozvalo se bouchnutí dveří a další Adamův smích.

...

O pár minut později už stáli na ulici Chicaga.

Podzim je obklopil okamžitě. Vítr jemně šustil mezi listím, lidé spěchali do práce a stánky s kávou už měly první zákazníky. Město žilo svým vlastním rytmem a Adam s ním teprve začínal splývat.

Stacy si upravila batoh na rameni a usmála se.

„Tak co? Připravený na nový začátek?"

Adam se rozhlédl kolem sebe.

Všechno bylo nové. Cizí. Ale zároveň zvláštně vzrušující.

„S tebou?" ušklíbl se. „Vždycky."

Stacy ho lehce štouchla do ramene.

„To byla správná odpověď."

Společně došli ke stánku s kávou, který voněl tak intenzivně, že Adamovi okamžitě zakručelo v žaludku.

„Dvě dýňové latte, prosím," řekla Stacy bez zaváhání.

Adam se na ni otočil.

„Počkej... co?"

„Co zas?"

„Já jsem to nikdy neměl."

Stacy na něj zůstala zírat.

„Ty jsi nikdy neměl pumpkin spice latte?"

„Ne."

„Adame... ty žiješ pod kamenem?"

„Já žiju v realitě."

Stacy si vzala kelímky, podala mu jeden a významně se usmála.

„Tohle je podzim v tekuté formě."

„To zní podezřele."

„Ochutnej."

Adam se napil.

A v tu samou vteřinu to vyprskl ven.

„Fuj! Co to je?!"

Stacy vyprskla smíchy tak hlasitě, že se na ně otočili kolemjdoucí.

„Já věděla, že ti to nebude chutnat!"

Adam si otřel pusu rukávem.

„To chutná jako kdyby někdo smíchal parfém, cukr a dýni a rozhodl se, že to je dobrý nápad!"

Stacy se nemohla přestat smát.

„A přesně proto jsem ti to koupila."

„Ty jsi hrozná."

„Ale tvoje nejlepší kamarádka."

Adam si povzdechl.

„Bohužel."

Chvíli šli vedle sebe mlčky.

Jen město kolem nich šumělo a káva v jejich rukou pomalu chladla.

A pak se před nimi objevila univerzita.

Velká budova, plná nových možností, nových lidí a neznámých příběhů.

Stacy se zastavila.

„Tak jo," řekla tišeji. „Tady to začíná."

Adam se na ni podíval.

A pak zpátky na školu.

„Jo," přikývl. „Tady to začíná."

Stacy ho lehce vzala za loket.

„Tak pojď, studente."

A společně vykročili ke vstupní bráně.

Do nového života.