Právo Nástupců

Právo nástupců: (Znovuspuštění)kapitola čtyřicátáprvní - Jenž navrací život

Ozval se přidušený zcela nelidský výkřik.

Trhla jsem s sebou, když to ono neznámé začalo vydávat i své vlastní zvuky. Rychle jsem na ránu přitiskla své dlaně a zcela ji zakryla, amulet se jako žhavý kov zařezával do pórovitého těla cizopasníka. Už jsem nepochybovala, to cosi, co se na elfa přichytilo, byla forma s vlastním životem a vědomím.

Postupně vysávala svému dárci jeho Životní energii a pravděpodobně nejdříve byla nepatrná a elf ji tedy buď nezaregistroval, což se mi zdálo málo pravděpodobné, nebo spíše tomu nevěnoval pozornost. Jenže čím více se na hostovi živila, tím s větší silou odsávala z těla život. Kdyby byl Leonas člověk už dávno by nedýchal, možná že i několik týdnů.

„Nenechám tě zemřít!" zašeptala jsem směrem k elfské tváři. Možná mě slyšel a možná má slova byla jen pro mě, pro to abych si dodala odvahy a naplno se pustila do čarování.

Vyslovila jsem další slova, tentokráte v obecné řeči, kdyby náhodou ten temný tvor nerozuměl po elfsku.

Odpovědí mi byla prudká bolest vystřelující do mých rukou a snažící se zabránit průchodu Magie. Nedala jsem se a sváděla tichý boj. Rozplétala jsem nitky, kterými se drželo ono stvoření Leonasova života. Ponořila jsem se do kouzla a sama se stala Magickým výbojem. Poháněna silou mého já a posilněna amuletem jsem rozmotávala uzel po uzlu všechna Magická spojení.

Nedá se! Jen tak lehce se nevzdá. Nepromluvilo to ke mě ani slovo, ale jeho vědomí, primitivní a bez složitých vzorců, se nehodlalo svého hostitele vzdát.

Ani já jsem nehodlala ve svém snažení polevit. Na čele mi vyrazil pot, cítila jsem, jak se v pramíncích rozběhl dolů.

Čím více jsem se snažila rozmotat magické uzle, tím více se ona věc dožadovala Životní energie elfa, vyděsilo mě, s jakou urputností a nenasytností vysávalo Leonasův život. Neměla jsem dostatek času, nezbývalo nic jiného než přikročit k razantnímu řešení, už jsem se nezabývala rozmotáváním uzlů a uvolňováním Magických spojení, vyrvávala jsem to černé stvoření z Leonasova těla. Vyžadovalo to ohromnou sílu Magie, až jsem se sama divila, ale nevzdávala jsem to.

Když tu náhle to Černé cosi zařvalo a ozval se zvuk, jako když se páře trhaná látka a houbovité hmota se doslova vyrvala z Leonasova těla, zbyla po ní nehezká rána plná volně tekoucí krve.

„Já se o to postarám!" přiskočila Mirawa a snažila se zastavit krev.

Zaměřila jsem se na ono Černé, poskakovalo to po podlaze a podivně chrochtalo. Najednou se podivný tvor začal zvětšovat a zhmotňovat. Cítila jsem černou auru a temnotu kolem. Rychle jsem vytáhla druhý amulet. Tichým zašeptáním jej aktivovala a hodila po nepříteli.

Runa na kostěném přívěšku okamžitě zareagovala, ještě v letu se rozzářila šedomodrým světlem a pomocí světelné sítě uvěznila temné Černé. Zabránila tak v jeho dalším zvětšování a jakémkoliv dalším pokusu o útok. Ani já sama jsem netušila, čeho je koncentrovaná temnota schopná.

„Co jsi zač?!" oslovila jsem to.

Nic, žádná odpověď.

„Co jsi zač?!" zopakovala jsem otázku. „Odpověz!"

Odpovědí mi bylo jen ukrutné zařvání a napínání temnoty v síti, naštěstí byl amulet dostatečně silný a ve svém sevření nepovolil.

Natáhla jsem ruce a k Magii amuletu přidala i tu svoji, pomohla jsem splétat ještě hustší síť a pak ji kousek po kousku smršťovat a zmenšovat tak temnotu přede mnou.