Asistentka?! (2016)

16.část

Lindulli, nejlepší kamarádce, která mně donutila k napsání další části. A bude to dělat i nadále :).

Ráno jsem se probudila ve své posteli. Ale že bych sem večer šla, o tom nevím. Znepokojivé. Odskákala jsem do kuchyně. Kai právě nandával na talíř porci míchaných vajíček.

„Dobré ráno zlatíčko." zazubil se. Při těch slovech jsem se prudce zastavila, div jsem se nezřítila na zem. „Co jako myslíš tím 'zlatíčko'?!"

„Nejspíš tak jak to říkám." nepřestával se tvářit jak nějaký puberťák.

„Fajn, jen doufám, že jsi to řekl naposledy. A to jen pro tvoje dobro." posadila jsem se na barovou židli a hodila po něm podezíraví pohled. „ A vůbec, jak jsem se ksakru dostala do postele?!"

Zase se uculil „No bez mé pomoci by ses tam nedostala. Chceš, abych ti to řekl do detailu?" Posunul ke mně talíř míchaných vajíček „Radši ne." a začala jsem snídat.

I Kai se posadil a začal snídat. Pak si zamumlal spíš pro sebe, teda aspoň doufám „Jen je škoda, že už jsi na sobě pyžamo měla." Jídlo mi zaskočilo a začala jsem zběsile kašlat dokud mě Kai nepoplácal po zádech.

„To máš z toho, že tak hltáš." Pane jo, ten má dnes teda rýpavou. Až mě to dohání k zlosti. Výhružně jsem na něj ukázala vidličkou. „Zaprvé, já nehltám! A zadruhé... u jídla se nemluví!" snažila jsem se tenhle podivný rozhovor ukončit. I když dost trapně, zabralo to.

Po snídani jsem vykonala ranní hygienu a převlékla se do domácího. Znuděně jsem na gauči přepínala z jednoho programu na druhý. Nakonec jsem televizi vypnula úplně, lehla si na záda a pozorovala strop. Po chvilce mi ale v krásném výhledu zacláněl Kaiův obličej. Bez komentáře jsem se ohlédla jinam. On obešel gauč. Zvedl mi nohy, posadil se a položil je zpátky na svůj klín. „To tu chceš celí den jen ležet a nic nedělat?"

"A co bych podle tebe asi s tímhle mněla dělat," na moment jsem nadzvedla sádru „hrát fotbal?! ...A navíc, nikdo neříká, že tu musíš být celý den semnou."

„Nebuď tak nepříjemná, jako vždycky. Co se někam projet?"

„Pokud jsem nepříjemná, tak je tvá chyba, že se semnou bavíš. A výlety nesnáším, jsem domácí typ."

„To vysvětluje ty tvoje faldy." zamumlal. Teď si teda pořádně zavařil! Rychle jsem se zvedla do setu a obejmula si břicho. „Ty jeden sprosťáku! Žádné nemám."

„No, to říkáš ty. Bůh ví, kdy naposled ses podívala pořádně do zrcadla." Začal se chechtat. To už jsem nevydržela a napřáhla pěst směrem k jeho tváři. On ji ale chňapl a schoval do své velké dlaně. Druhou rukou mně chytil za pas a přitáhl si mně do klína.

Přitiskl čelo na to mé a zašeptal „Je tak snadné, tě vyprovokovat."

„Jo, ty jsi v tom úplný mistr. Nesnáším tě zato..." štěkla jsem.

Pak bylo ticho a já si potají užívala jeho přítomnosti, i když jsem mněla sto tisíc důvodů mu jednu (nebo víc) vlepit.

„Tak kam pojedeme?" pořád trval na svém.

„Už jsem řekla, nikam nejedu." přivřel oči a nasadil podezíravý pohled, až mi přejel mráz po zádech „A jsi si tím opravdu jistá?"

„Jasně že ano, nijak mně nedostaneš, i kdyby ses snažil sebevíc."

Kai mě chytil kolem pasu, zvedl se a přehodil si mě přes rameno jako pytel brambor.

„Co to ksakru děláš?!" zapištěla jsem.