Zázračná generace ✔

Aomine Daiki

Dalšího dne přesně v jednu hodinu čekáš před domem na stejném místě jako včera, jak ti Akashi nakázal. Na sobě máš jeho basketbalovou bundu, od které ses celou noc nedokázal odtrhnout. Přeci jen voněla a stále voní po Akashim, po kapitánovi Zázračné generace, vlastníkovi císařského oka a muži, jenž ti na sebe dal své telefonní číslo.

Celý záříš štěstím. Máš tendenci si poskakovat, svět se ti obrací naruby. Uvidíš Akashiho znovu! Znovu si s ním budeš moct popovídat. Zahrát si. To je to nejlepší, co se ti může za život stát.

Projede kolem tebe auto a pár metrů před tebou se zastaví. Zamrkáš a napadne tě: Že by to byl Akashi? Nadechneš se, potřebuješ si pročistit mysl. Ano, možnost to byla. A chtěl vlastně svou bundu, svůj dres, že? Musel přijet nebo přijít. Jako na trní sleduješ otevírající se dveře. Vystoupí z nich vysoká postava a ty se zarazíš. Lehce posmutníš. To Akashi stoprocentně není. Akashi totiž nemá modré vlasy, tmavší pleť a... černou bundu Touou Gakuen.

Proboha... to je Aomine! Aomine Daiki! A právě se na tebe otáčí a jde přímo k tobě!

Sklopíš pohled. Tohle se nemělo stát. Neměl náhodou přijít Akashi? Tak co tedy dělá Aomine? Přijel pro Akashiho bundu snad on, nebo...

„Yo," pozdraví tě a ty leknutím uskočíš. Cítíš na sobě jeho pohled a pro jistotu o krok ustoupíš.

„Y-yo," vykoktáš na pozdrav. „Co tady asi tak můžeš chtít, Aomine Da-Daiki?" Máš pocit, že se každou chvílí propadneš do země. Proboha! To neumíš normálně mluvit?

Tvé vyděšené reakci se upřímně zasměje. Prohrábne si vlasy, ustálí rty v úsměvu a prohlásí: „Tebe. Popis sedí, bunda je důkaz. Akashi mě pro tebe poslal, mám tě vzít k nám do sídla."

Zarazíš se. Co že to? Do sídla? Slyšíš správně? To se ti musí jen zdát. Nechápavě vykvíkneš: „Sídla? Akashi má vlastní sídlo? A ty mu děláš šoféra?"

Aomine se náhle zamračí a ty si přiložíš dlaň přes pusu. Zníš jako nějaký puberťák, který prvně jede metrem. „Nejsem jeho šofér," odsekne a odvrátí hlavu stranou. „A v sídle žijeme všichni. Já, Akashi, Midorima, Kise, Murasakibara, Tetsu a dokonce i ten jeho Kagami. Pořád nechápu, proč ten se tam přiživuje."

„Nestěžuj si a jedem," řekneš dřív, než ti vlastně dojde, co to říkáš. Nejradši by sis dal pohlavek, což splní perfektně modrovlásek naproti tobě. Plácne tě totiž hranou dlaně přímo do temena hlavy. Zaskučíš, ale následuješ ho pomalým a obezřetným krokem k autu. Až teď si všímáš, že je to jeden z nejdražších modelů aut vůbec. Sakra, Aomine, to je tvoje nebo Akashiho?

Na otázku samotnou nedojde, Aomine ti jako gentleman otevře dveře spolujezdce od černého auta, co řídí. Sám po tobě a poté, co ti zavře, nasedá a startuje. Připoutáš se a cítíš se... zvláštně. Sedíš přeci v autě s Aominem Daiki! Dalším ze Zázračná generace! Nevěříš, že se to opravdu děje. To je poznáš všechny? Whoaaa!

Z této skutečnosti se ti rozvibruje kůže a tvůj dech přidá na rychlosti. Akashi není jediný tvůj oblíbený, máš je rád všechny. Proto se také moc těšíš na to, až je poznáš. Přesto se ti to zdá jako sen. Nic tak skvělého se prostě nestává ze dne na den!

„Zajímalo by mě, co na tobě Akashi vidí. Do sídla nikdy nikoho nezve," zafrká Aomine za jízdy a koutkem oka se na tebe zadívá. „Je to zvláštní. Hodně zvláštní."

Sám si v hlavě doplníš: Taky si říkám. Odkašleš si a zahledíš se z okýnka, přičemž mu položíš otázku: „Akashi si do vašeho sídla nikdy nikoho nezve?" Docela tě to zajímá. Co když jsi první, kdo k němu jde vůbec? Najednou se na sebe cítíš pyšný, že se ti povedlo nedokazatelné.