Čtyři adventy do Vánoc

Železná neděle - 1

Bylo až k neuvěření, jak ten rok utekl. Už se v kalendáři opět objevil ten čas, který je předzvěstí Vánoc. Nastal advent. Zbývaly čtyři neděle, čtyři týdny do toho nejkrásnějšího času. Do Štědrého dne.

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Vánoční atmosféra Bradavicemi již pomalu sálala. Ačkoliv byly přípravy na samém počátku, já už jsem to vnímala. Byla jsem plná energie a nadšení. Zvlášť, když jsem se probudila do nedělního rána první adventní neděle. Železné neděle.

Měla jsem v plánu zajít do školní kuchyně a vrhnout se na pečení perníčků. Upéct různé tvary a následně je ozdobit polevou. Ginny mi dala košem už včera večer, kdy se cituji: nehodlala se patlat s těstem a mít mouku až na zadku. Musela jsem znovu nad tou představou protočit oči a zakřenit se. Fajn, ale ať nepočítá s ním, že se na ně potom vrhne jak kobylka. Někdy byla horší než Ron, který byl v minulém životě určitě kyselinou.

Po snídani jsem se vydala do kuchyně. Připravila jsem si potřebné ingredience a jako malá holka si zatleskala. Byla jsem vskutku nadšená, že se pustím do prvních příprav na Vánoce, které strávíme společně s mými přáteli ve škole. Neváhala jsem a pustila se do toho.

Odměřila jsem mouku, cukr, perníkové koření a další potřebné suroviny. Oblak drobných částeček ze sypkých věcí mě zašimral v nose, až jsem si kýchla a celou již připravenou mísu jsem převrhla a vše se rozsypalo, což vedlo k dalšímu výbuchu prašného oblaku. „Sakra, práce!" zanadávala jsem a rozkašlala se. Přiznávám, že to nezačalo dvakrát dobře.

Zamnula jsem si nos, aby mě v něm přestalo lechtat. Opatrně jsem odstoupila od té spouště a čekala, až se prach usadí. „Bože!"

Rozhlédla jsem se po kuchyni a v jednom z rohů jsem objevila smeták. Rázně jsem k němu došla a chystala se to uklidit. „Nevadí, Hermiono. To se přece stát může. Nic to nemění. Byla jsem stejnak na začátku, tak co. Odměřím to znovu."

Všechno jsem krásně uklidila a začala opět odměřovat. Když jsem měla hotovo, musela jsem se usmát. Výborně. Přejdeme do další fáze. Vytvoření těsta a hnětení. Ze začátku to vůbec nešlo, možná moc mouky? Ale nevzdávala jsem se. Jsem přece Hermiona Grangerová, nejlepší čarodějka v ročníku v celých Bradavicích! Přeci mě těsto na perníčky nezlomí. Bojovala jsem, ale podařilo se. Pod mýma rukama se rodilo krásné světle hnědé těsto, které už zasyrova pěkně vonělo. A co teprve až se bude péct? Vůně jistě provoní nejen kuchyni, ale i školní chodby. Už teď se mi sbíhaly sliny.

Ještě chvíli jsem hnětla a broukala si u toho koledy. Ta Vánoční atmosféra mě vážně pohlcovala. Popadla jsem váleček a tu krásnou hroudu jsem rozválela do placky s ideální tloušťkou. Váleček jsem odhodila a rozhlédla se. Na tu placku bylo radost pohledět. Kde jsou ale krucinál vykrajovátka? Zamračila jsem se a pořádně se rozhlédla po pracovní ploše. Vím jistě, že jsem je tu měla.

Zmatení vystřídala panika. Po panice přišel i vztek. Divoce jsem vše prohlížela a rozhrabovala různé věci včetně nepravděpodobných skříněk a šuplíků. Povedlo se mi převrhnout i sklenici s medem, který se pomalým táhlým tempem rozléval všude kolem. „Do háje zelenýho! To se mi snad zdá!"

Rychle jsem skočila po sklenici, abych neudělala ještě víc škody. Prsty se mi obalily v sladké hmotě a jen těžko šly odtrhnout od sebe. Chtěla jsem se toho medu zbavit a měla chuť s rukama zaklepat jako pes, co vyhání vodu z kožichu. Aby toho nebylo málo, moje neposedné vlasy se mi dostaly do očí a já automaticky hrábla rukou po obličeji, abych se jich zbavila. Až pár vteřin potom jsem si uvědomila, jakou pohromu jsem tím mohla ve výsledku napáchat.