Asistentka?! (2016)

13.část

***

Nakonec jsme skončily v naší oblíbené kavárně. Byl to Ebin nápad jít sem, já chtěla někam do klubu na něco tvrdšího než kafe, ale Ebi řekla, že klub není dobré místo na ‚vylití mého srdce' a asi mněla pravdu.

„Tak, a to je celý." dokončím svůj ne tak sladký příběh a kopnu do sebe pořádný doušek silného kafe, zatímco Ebi posrkává mátový čaj.

„Páni, to je drsný... říkalas mi, že ti v minulosti nějaký mužský ublížil, ale až takhle... blbě."

„O to už nejde, byla to jen dementní hra na kočku a myš."

„To neříkej, kdyby to tak bylo, nebyla bys takhle skleslá. Takovou tě neznám, Avery." zvýší hlas. Někdy mi přijde, že se chová až moc jako starostlivá matka.

„Pověz, to jsi ho potom ani nechtěla vidět a zeptat se ‚proč?'"

Mlčky se na ní podívám, cítím z ní lítost, lítost ke mně. Mám sto chutí jí obejmout a vybrečet se do jejího ramene. Ale to bych nebyla já, i když vím, že proto tu Ebi je, aby mě utěšila.

„Ani netušíš, jak moc jsem chtěla běžet k němu domů a udělat to, ale on je jaký je. Určitě by mě zase odkopl, nejspíš by ani neotevřel."

Ebi na mě smutně kouká „Takže ho přece jen chceš zpátky." ujasní si svou myšlenku.

Mírně praštím pěstí do stolu „Ne Ebi, to rozhodně nechci." vyndám z peněženky peníze za kávu a hodím je na stůl, Ebi má reakce překvapila.

„A víš proč? Je jasné, že by to udělal znovu. Vtom jsou totiž tihle hajzlové mistři." začnu se pomalu sebírat k odchodu. Ebi stále mlčí, je jí jasné, že jsem ještě neskončila.

„Nebýt v té době paní B., dodnes bych byla v prdeli někde v psycho léčebně s obvazy přes zápěstí." vstanu a přehodím si tašku s notebookem přes rameno. Ještě v rychlosti Ebi obejmu na rozloučenou a řeknu, že si ještě ‚musím něco zařídit'. Dnes už divnější být nemůžu.

Ještě než zamířím domů, stavím se v knihkupectví, abych aspoň chvíli myslela na něco dobrého.

***

Doma v obýváku hodím tašku s notebookem a tašku z knihkupectví na konferenční stolek a únavou se schoulím na pohovku. Chvíli jen tak ležím a snažím se usnout. I když je něco po půl osmé, nejradši bych se teď vyspala už to druhého dne a na nic nemyslela.... Už to vypadá, že začnu klimbat, když mi v kapse zapípá mobil.

Po menším přizabití kvůli silnému osvětlení otevřu příchozí zprávu s neznámým číslem.

Ahoj, to jsem ja, Ella. S Rengem to vypada nadejne. Jen by si jeste potreboval promluvit s tebou (netuším proc). Tady je jeho cislo: xxx xxx xxx, a zavolej mu prosim hned, co si tohle prectes.

Zatim ahoj ;).

Fajn, oprava, teď už to nemůže být horší...

To jako vážně?!

Zavolat?!

Jemu?!

Teď?!

No jo, zahodit to nemůžu, jde tu o mou práci. Musím mu zavolat, navíc nemusí být možné, že by mě po telefonu poznal... Ale ta kravička mu klidně mohla říct mé jméno a jemu to mohlo dojít.

Pomalu vytáčím Kaiovo číslo a cítím, jak se mi klepou ruce. Noták, Avery, drž se svého scénáře.

Zmáčknu tlačítko pro vyzvánění a přiložím si mobil k uchu. Po dvou pípnutí už to zvedne.

„Halo?" uslyším hrubý hlas, hlubší než si pamatuji, mužnější, ale pořád Kaiuv.

„H-halo? Ehm tady je A- ne teda..." naoko si odkašlu... fajn, Avery, víc už jsi to podělat nemohla.

„Pardon... Jsem návrhářka obálky knihy slečny Elly. Řekla mi, že semnou chcete mluvit." chvíli si hubuji, za to, co zemně vypadlo. Pak mi přijde, že je na druhé straně ticho až moc dlouho, ale nic neřeknu. Pochvíli se Kai sám ozve.

„Ach ano. Ta kniha. Ano, ano Ella mi o tom už řekla..."

„Takže souhlasíte se spoluprácí?" zvednu jedno obočí. Zní tak pomateně, takového ho neznám.

„Ano, jistě, rád." schválně, kdo je tu víc nervní.

„Dobře, takže zítra ve tři s Ellou přijďte, dohodnout se na detailech jako oblečení, líčení a pak co nejdříve můžeme fotit... Ještě... nějaké otázky?" snažím se rozhovor rychle odbýt.

„Ne, to už je vše... -nebo vlastně ještě něco, vaše jméno... jak se jmenujete?" tak přece jen má podezření. V pořádku, stačí zachovat klid.

„Takovou otázku jsem zrovna nečekala, ale když vás to zajímá... Avery...l, Averyl Badeová." spolkne to?

„Averyl... dobrá, tak nashledanou zítra, Averyl." řekne, ale nezavěsí, čeká, až odpovím.

„Nashle.... p-pane Renge..." chvíli mlčí a pak zavěsí...