Asistentka?! (2016)

13.část

Fajn, myslím, že podrážděnější už být nemůžu.

„Je mi líto, ale nikoho takového neznám, a i kdyby, v seznamu dobrovolníků není a kontakt na něj nemáme." předstírám zklamání.

Jenže Ella se nedá. „Ale to nebude problém. Má starší sestra Anna se s ním znala a číslo určitě ještě má."

No jasně, Anna. Ta Kaiova fotografka. Hned od prvního pohledu mi bylo jasné, že spolu něco mají, nebo aspoň měli.

Chvíli předstírám, že něco hledám v papírech na stole. No tak, Avery, je to jen z pracovních důvodů. A navíc určitě už zapomněl... A jestli ne, tak zapomenu já.

Obrátím pohled zpátky k Elle. „Ello, můžu vám tykat?" začnu zlehka a přátelsky.

„Jistě." odpoví automaticky.

„Fajn, podívej, Ello. Koho chceš mít na obálce je tvoje věc. Ale má práce je tu osobu vyfotit. Pokud to má být pan Renge, dohodneme se následovně. Ty se s ním spojíš a požádáš ho o spolupráci... pokud budou nějaké problémy, taky máš můj kontakt." podám jí svou vizitku.

„Děkuju."

„Pokud vše dopadne v pořádku, zítra ve tři za mnou oba dva přijďte dohodnout se na detailech." trošku se pousměju.

Ona úsměv znovu opětuje. Vděk z ní přímo sálá.

„Tak to je pro dnešek všechno." postavím se a doprovodím jí ke dveřím. Už, už to vypadá, že odejde, ale mezi dveřmi se otočí na patě a znovu mi věnuje ten nejzářivější úsměv, co existuje (stejně otravně jako její sestra).

„Ještě jednou moc děkuji, Avery."

„S děkováním počkej, až se bude kniha tisknout." zavtipkuju. Ella se zaculí a konečně odejde.

***

Od chvíle co Ella odešla jsem se nehnula ze židle a nezpustila zrak od šanonů na stole... Bude šest hodin a já budu už moct vypadnout. Kam půjdu? Nejspíš někam pořádně zapít úspěch toho, že nakladatelství vydá novou knihu a neúspěch toho, že se po pěti letech setkám s mužem, kterého jsem nechtěla vidět už nikdy.

Sotva postřehnu, že někdo zaklepal na dveře a otvírá je, Ebi.

„Tak co šťastlivče. Podle toho, jak se tváříš jsem měla pravdu, že?" věnuje mi laskavý a příjemný pohled, jako to umí jen ona.

„Prosím, Ebi, už žádné otázky. Vím, že čumím doblba a hodlám tak čumět dokud nebude 18:00." začnu vyčerpaně skučet.

Ebi se nenápadně uchechtne a posadí se do křesla, zatímco já se nadále věnuji své zábavě.

„Notak, Avery, není to poprvé, co nejsi spokojená s klientem, ale dnes se chováš odlišně... to mi chceš říct, že nějaká gotická Bella ti takhle zatočí s náladou?!"

„Ne, Bella není problém, ten opravdu největší problém je Edward." stále se dívám na podělaný šanony a po chvilce se podívám na Ebi.

Ebi zvedne jedno obočí „Um-hmm, a teď ještě řekni proč."

Položím si hlavu na stůl a nechám si ofinu schválně spadnout do obličeje.

„To je mooooc složitý a dlouhý." povzdechnu si.

Slyším Ebi jak vstává a pak lehce ucítím její ruku na své hlavě.

„Víš co, dneska už nemám co na práci. Zajdeme si někam sednout a ty mi to hezky do puntíku povyprávíš... a žádné námitky... OK?" Jenom nepřítomně kývnu na souhlas.