Coffee girl

17| Mír?

Předposlední kapitola!

Venku už se stmívalo, když opouštěly nemocnici.

,, Ještě jsi mi neřekla, co se dnes stalo mezi tebou a Nickem," nadhodila matka, zatím co hledala v kabelce klíče od auta.
,, Nic moc" pohodila Natali rameny a odvrátila pohled ke špičkám tenisek.
Matka vytáhla klíče a změřila si Natali tázavým pohledem.
,, Omluvil se mi," dodala Nat.
,, Takže jste zase spolu?"
,, Nevím... Nejsem si jistá," přiznala po pravdě. V koutku duše však doufala že ano.

,, Ahoj,'' přiběhla udýchaná Natali do parku.

Maya už seděla na lavičce a z nudy si okusovala nehty.

,, No konečně,'' pousmála se neklidně a vstala, aby mohla Natali obejmout.

,, Mayo, co se děje?'' zeptala se jí Natali upřímně.

,, Nat... Strašně mě to mrzí, ale slib mi, že se na mě nebudeš zlobit,'' Vykoktala ze sebe.

Natali naklonila hlavu a zvedla obočí.

,, To já jsem to Nickovi řekla,'' vypadlo najednou z Mayi.

,, Co?''

,, Mrzí mě to, ale viděla jsem na tobě, že ty by jsi mu to prostě nikdy neřekla a...''

,, Mayo,'' přerušila ji Nat.

,, Já vím,'' sklopila hlavu.

Stály tam tak a ani jedna se neodvážila zvednout hlavu.

,, Zlobíš se?'' Zeptala se Maya po chvíli.

,, Já... Já nevím...'' Řekla Nat po pravdě.

,, Vážně mě to strašně mrzí,'' řekla znovu Maya a stihla Nat ruce.

,, Budu muset jít...'' Řekla chladně Natali a vymanila se z jejího sevření.

,, Nat,'' zaskuhrala Maya třesoucím hlasem a se slzami v očích.

Natali už ji ale neposlouchala. Vyběhla z parku jako střela a ohlédla se až u silnice. Maya už za ní nebyla...

Sedla si na lavičku před jejich domem a vzala do ruky telefon.

,, Nicku?'' zašeptala třesoucím se hlasem.

,, Nat? Děje se něco?''

,, Ne, vůbec nic... Jen... Chtěla bych si povídat...'' Vykoktala ze sebe.

,, Dobře. Nebylo by to ale lepší osobně?''

,, Ty by jsi přišel?'' Vyhrkla ze sebe.

,, Jasně. Za dvacet minut jsem u tebe,''

,, Máma tě ale nepustí,'' řekla, když si vzpomněla na přísný zákaz klučičích návštěv v jejím pokoji.

,, Nemusí to vědět, jen nech otevřené okno,'' ujistil ji a ani nečekal na odpověď.

Natali rychle schovala telefon do kapsy a běžela domů.

,, Ahoj Nat, dáš si večeři?'' Křikla na ni z kuchyně matka.

,, Ne, díky. Vlastně už si radši půjdu lehnout,'' odmítla a zabouchla za sebou dveře pokoje.

Rychle uklidila všechen nepořádek a převlékla se do čistých tepláků a volného, šedého tílka.

Ani po dvaceti minutách se však Nick neobjevil.

Zklamaně si vlezla do postele a s knihou v ruce se schovala pod peřinu.