Coffee girl

14| Neopouštěj mě

Natali přišla domů celá rozklepaná. Věděla, že už to před Nickem neutají.
Lehla si do postele a začala si masírovat spánky.
Poslepu přejela prsty po nočním stolku a vylovila z něj krabičku s prášky od doktorky.
Vysypala si do dlaně jednu malou tabletku a spolkla ji.
Přišlo jí, že z ní někdo vysál všechnu energii. Najednou měla příšerné sucho v puse. Posadila se a zamžourala po sklenici vody. Žádnou ale nenašla.
Začala zhluboka dýchat, jako jí doporučila doktorka. Opatrně vstala a chytla se opěradla postele.
Nezbývalo jí nic jiného, než zajít za sestrou. Seděla v obýváku a bezstarostně pozorovala animovaný film.
,, Hej,'' zasýpala Natali. Stála na schodech a snažila se přilákat Juliinu pozornost.
Jull ji bohužel nevnímala.
Natali se zvedl žaludek a dostala záchvat. Zřítila se ze schodů a omdlela.
Rána naštěstí probrala Jull, která okamžitě sáhla po telefonu a zavolala záchranku.

,, Nat,'' šeptala sestře do ucha a snažila se zabránit slzám. Tiskla ji k sobě a hladila ji po vlasech. Potom už beznadějně sledovala, jak její sestru nakládají na vozítka a odvážejí ji pryč.

Natali se vzbudila v nemocničním pokoji. Jako první její zrak padl na její zápěstí, které bylo omotané hadičkami a injekčními stříkačky.

Až po chvilce si všimla Jull, která podřimovala v návštěvním křesle.

Pokusila se posadit, ale do těla jí vystřelila neuvěřitelná bolest.

,, Jull,'' zaúpěla.

Sestra se probrala. ,, Nat,'' nadšeně vyjekla a chytla ji za ruku.

,, Měla jsem hrozný strach,'' zašeptala.

,, Jsem v pořádku, kde je máma?'' zasýpala Natali.

,, Na chodbě. Musela se jít projít,'' vysvětlovala jí Jull a podala jí vodu.

,, A táta?''

,, Ten je tam s ní,''

Natali se napila vody.

,, Podala by jsi mi telefon?'' podívala se prosebně na Jull.

Jull neochotně zalovila v zadní kapse a podala jí mobil.

,, Ehm..'' odkašlala si nenápadně Natali, aby jí dala najevo, že potřebuje soukromí.

Jakmile Jull zmizela za dveřmi, Natali vytočila Mayno číslo.

,, Ahoj Mayo, to jsem já, Nat. Hele prosím tě, musím ti něco říct, ale slib mi, že nebudeš vyvádět,''

,, Čauky, hele Nat, začínáš mě trošku děsit...'' zasmála se nejistě Maya.

Natali jí pověděla nejen o svém kolapsu, ale i o Nickovi a jeho mámě.

,, Nat,'' vydechla Maya. ,, Nevíš...''

Natali musela hovor přerušit. Do pokoje vtrhla máma s tátou v patách.

,, Natali,'' přiběhla až k její posteli a stiskla jí ruku.

,, Jak ti je?'' zeptal se jí otec a pohladil ji po vlasech.

,, Teď už dobře,''

,, Nevíte jak dlouho tu ještě budu?'' přerušila Natali hluboké ticho. Všichni seděli kolem její postele a dívali se na ni upřenými pohledy.

,, Doktor říkal že si tě tu nechají jen přes noc na pozorování, pak tě pustí,'' ujistila ji matka.

Natali letmo kývla.

Za pár minut už jejich rodinnou chvilku přerušila sestra. Natali se se všemi rozloučila a zalezla si pod deku.

,, Tady máš prášky proti bolesti,'' podala jí sestra tácek s pilulkami a sklenkou vody.

Natali se zatřásla. Naposledy, když si vzala prášky, proběhl jí před očima celý život...

Vzala si jeden prášek a rychle ho zapila.

,, Tady ti ještě něco posílá sestra,'' vzpomněla si sestřička a položila jí do rukou Jullin mobil.

,,Děkuji,'' špitla Natali a zabořila pohled do obrazovky.

Okamžitě vytočila Mayno číslo, aby jí vysvětlila své chování.

Maya to ale nezvedala...

Natali usínala s hlavou překypující myšlenkami. Měla ve všem strašný zmatek, ale neměla sílu a ani chuť na nic z toho myslet.

Zavřela oči a do chvilky upadla do hlubokého spánku.

Otevřely se dveře.

,, Kdo je tam?'' posadila se unaveně dívka.

,, Hádej,'' ozvalo se ode dveří a ze tmy se vynořil Nick.

,, Ahoj,'' políbil ji na tvář a zpoza zad vytáhl velkou kytici růží.

,, Ahoj,'' vydechla Natali. Neskrývala úžas a zasněně se dívala do rozkvetlých květů.

,, Nicku...'' podívala se na něj provinile.

,, Nemusíš mi nic říkat,'' usmál se, položil růže na noční stolek a lehl si vedle ní.

Chytl ji za ruku a oba zavřeli oči.

,, Miluju tě,'' zašeptala Natali do ticha.

Než jí však Nick stačil odpovědět, Natali se vzbudila.

Zmateně se ohlédla po pokoji.

Na stole jí bohužel neležela velká kytice růží a Nick také nikde nebyl...

,, Jsi připravená jít domů?'' nahlédl k ní do pokoje doktor. Natali už seděla nachystaná na posteli a nervozně mačkala roh deky.

Němě přikývla a přehodila si přes rameno svou malou kabelku, kterou jí tady nechala máma.

,, Tvůj otec si pro tebe přijede, počkej na něj před nemocnicí,'' usmála se na ni recepční.

Natali nemohla přestat myslet na sen, který se jí v noci zdál. Pomalu scházela ze schodů a ani si nevšimla, kdo jde proti ní.

,, Takže je to pravda,'' hlesl něčí hlas.

Natali zvedla hlavu. Stála na schodech a dívala se do očí Nickovi.

,, Nicku...'' špitla zaskočeně.

,, Takže je to pravda?'' zvýšil hlas a zakroutil nechápavě hlavou.

Natali se do očí nahrnuly slzy. Němě přikývla.

Nick svěsil ramena a snažil se zabránit slzám.

Stáli tam tak, proti sobě, nikdo nic neříkal. Oba se jen dívali na toho druhého.

,, Nicku, já...'' přistoupila k němu opatrně Natali.

Nick se jí nechápavě podíval do očí.

Otevřel pusu, jako by chtěl něco říct, ale k ničemu se neodvážil.

Bez jediného slova se otočil a odešel.

Natali se za ním beznadějně dívala. Očí jí zaplavily slzy. Pomalu si sedla na schody a zabořila obličej do dlaní.

,, Miluju tě,'' zašeptala Natali do ticha.