Coffee girl

04 | Bílý den

,, Volal mi tvůj učitel angličtiny,'' nadhodila matka u snídaně a tázavě pohlédla na Natali. Seděla na barové židli a cpala do sebe lupínky s mlékem.

,, A co chtěl?'' zeptala se bez jakéhokoli zájmu.

,, Prý by ses měla přidat do novin,'' řekla matka a čekala na dceřinu reakci.

,, Já vím, už mi o tom říkal. Moc se mi do toho ale nechce...'' snažila se z toho Natali vyvléknout.

,, Měla by jsi do toho jít, psaní ti jde skvěle a prý potřebují pomoc,'' naposledy to zkusila.

,, Zdravím dámy,'' vešel do kuchyně rozespalý otec.

Natali si oddechla. Opravdu teď neměla náladu na diskutování o škole. Vzala si svou poloprázdnou misku a přesunula se do obýváku. Zalezla si pod deku a pustila televizi.

Hned po obědě zamířila Natali do místní knihovny. Vybrala si nejlákavější knihu a sedla si do zadní části, kde byly sedačky a studovna. Na stůl si položila ledový čaj, který si koupila v bufetu.

Do ruky si vzala knihu a zabořila oči do hustě potištěných řádků. Přestala vnímat okolní svět a věnovala se jen tomu imaginárnímu.

V knihovně strávila hodinu, potom už rychle běžela do kavárny. Dnes obsluhovala s matkou, jelikož v sobotu chodí nejvíce lidí.

Vešla do toho teplého a útulného místa, vonící po kávě. Na věšák pověsila svůj promočený kabát a rozhlédla se kolem sebe.

,, Natali,'' hodila jí máma zástěru.

,, Díky,'' odvětila nepřítomně Natali.

Vzala si z pultu hotové kávy a začala je roznášet netrpělivým hostům.

Neustále přemýšlela nad včerejším dnem. Přestala vnímat zákazníky a jen pokládala kávy na stůl.

,, Děkuju, už je ti líp?'' zeptal se někdo. Natali zvedla hlavu od tácku a zase ji rychle sklopila. Před ní seděl Nick.

,, Jasně, co tu děláš? O víkendu sem nechodíš,'' řekla a hned vzápětí toho litovala.

,, Vážně?'' zasmál se.

,, Ne-nevím, jen hádám,'' řekla, usmála se a pokračovala v obsluze.

Nick zůstal až do večera. Vždy když se na něj Natali koutkem oka podívala, seděl a sledoval ji. V rukou měl knihu, ale nevypadalo to, že by jí nějak věnoval pozornost.

,, Tak už běž, já to tu uklidím a stavím se pro večeři,'' hnala ji mamka domů.

,, Děkuju,'' usmála se Natali. Vzala si svůj kabát a vyběhla před kavárnu.

,, Počkej!'' zavolal za ní někdo.

Natali se otočila.

,, Ahoj,'' řekla Nickovi, který stál těsně za ní.

,, Ahoj, nechceš doprovodit?'' nabídl jí.

,, Ne, dobrý,'' usmála se. V duchu si ale říkala pravý opak.

,, Ale no tak, celé odpoledne jsem čekal na to, abych se tě zeptal,'' zasmál se.

Natali místo odpovědi kývla a raději sklopila hlavu, jelikož se začala pořádně červenat.

Pomalými kroky se začali vzdalovat od kavárny. Ještě pořád sněžilo a začal foukat studený vítr.

,, Páni, měli by jsme se někam schovat,'' usoudil Nick, když se větr proměnil ve vánici.

,, Kam? Všechno už bude zavřené,'' sýpala Natali, pusu měla plnou sněhových vloček.

,, Mám nápad,'' řekl Nick a zatáhl ji na autobusovou zastávku. Společně si sedli pod přístřešek a pozorovali sněhovou vánici.

,, Proč jsi na mě čekal?'' troufla si Natali a zeptala se.

,, Ani nevím... Zaujala jsi mě,'' usmál se.

,, Ehm... Já... Omluvíš mě na moment?'' vydala ze sebe Natali a vyběhla z úkrytu. Bušilo jí srdce a hlava jí třeštila víc než jindy. Doběhla k příkopu a vyzvracela celý svůj oběd. Už neměla sílu vstát, a tak se odplazila od cesty a opřela se o pouliční lampu.

,, Natali!'' zakřičel Nick, hned jakmile ji spatřil. Sundal si kabát a zabalil ji do něj.

,,Jsi v pořádku?'' Zeptal se vyděšeně.

Natali neodpovídala. Byla příliš unavená na to, aby otevřela pusu.