19. Února; pondělí cca 17h
» Taky má tvoje sestra šest prstů?
Chvíli zase neodepisoval.
»» Jak to myslíš?
» Ty sis toho nevšiml?
Zase nic.
»» Ne, předtím ne. Nechápu to.
» Jak dlouho tvá sestra nemá pravé zápěstí?
»» Nev -- o tom, že b - ho nem ˇ la.
Začal buď psát špatně, nebo se mu blbě odesílaly zprávy.
» Kde jsi?
... ZPRÁVU NELZE ODESLAT ...
Co? Zkusila sem mu zavolat. Nedostupný nebo nemám signál. Ten ale mám. Takže co se sakra děje? Střílí si ze mě.
Zatímco jsem řešila Bella a jeho telefon, došla jsem k zastávce, kde jsem čirou náhodou potkala Atanase, Alleninu lásku, která jí city neopětuje.
Chodil s Allen do školy -dááávno-, ale přestěhoval se, dál od ní. Atanas věděl kam se přestěhovat, protože Allen bude 18 a jemu je skoro 22 a chodí na Seattleskou univerzitu. Přestěhoval se nejen kvůli Allen, ale hlavně kvůli té univerzitě, teď je blíž.
Ale já se s ním nikdy nebavila, jen Allen mi ho představovala a to se se mnou bavil z nutnosti. Nemám ho ráda, ale učitel Bonreal říká, že byl mistrem biologie, chemie a fyziky. Vlastně velmi dobře zvládal všechny předměty na naší střední. Za to má jen můj obdiv, nic víc. Já jsem ráda, že tou střední vůbec prolezu.
Stáli jsme bezeslova na zastávce až do chvíle kdy přijel bus.
*
Přilítla jsem dolů jako blesk a rychle jsem zkontrolovala rozmrazující se taco. Bylo tam a to je dobře. Sundala jsem si bundu a vytáhla telefon. Bello stále nedostupný a seznam těch lidí z Evropy pořád nikde. Měla bych zkusit zavolat Fioně, ta s Bellem spolupracuje, ale nedává zprávy. No budiž, to je otrava.
*Dělej, chudák Bello!
Jo pořád!
"Bennetová, kdo volá?"
"Crossová, kvůli asociaci.", odpověděla jsem a zaslechla uchechtnutí. Určitě hned věděla o čem mluvím.
"Co chcete?"
"Jen pár věcí. Za prvé, abys mi tykala. Daria."
"Fiona ...", ozvalo se z telefonu.
"Za druhé, nevíš kde je Bello? Nemůžu ho nikde sehnat."
"Jel do Downtownu."
"Přesněji?"
"Na Pioneer Square má s někým sraz."
"S kým?"
"Nejsem šmírák ... mimo to, v celým Seattlu máme kolem 160 tisíc příznivců a z Evropy jich přišlo taky nějakejch pár statisíc."
Otevřela jsem pusu, chvili mi trvalo než jsem ty informace vstřebala.
"Sta tisíc? Bello mi říkal a 5k"
"To netuším co ti říkal, každopádně je v Downtownu. Nevím proč. Mám práci."
"Díky, ale potřebuju s tebou bylo v kontaktu když Bello vypadl."
"Jo, jo, musím. Čau.", zavěsila. Páni, už vím proč ji nemám ráda. Setkala jsem se s ní jen jednou a to ve vězení. Ten ksicht poznám všude. Takže v Downtownu, Pioneer Square ... co TAM může dělat a proč je nedostupný? Hlava mi to nebere.
Vzala jsem rozmražené taco a šoupla do mikrovlnky.
*Marvin
Co za úkol mohl po Katie přesně chtít? Hajzl jeden. Divím se, že se o ty úkoly vůbec zajímá. Co tak najednou? Že by problémy doma? Navíc je starší než já i Katie, přesto s námi chodí do třídy. Propadl? Velké problémy doma.
*Třeba je postiženej.
To by asi nehrál basket a volejbal, že? No ... třeba je autista, to by se ale projevilo.
"CINK"
Vyrušilo mě cinknutí mikrovlnky. Vzala jsem si taco na talíř a zalezla do pokoje. Jo, jsem hrozneý sysel.
Zasedla jsem prozměnu do postele i s jídlem a pustila se do něj. Přitom jsem se snažila to všechno nějak skloubit dohromady.
Ta žena.
Nathan.
Štěnice.
Bello.
Fiona.
Pořád mi to nějak nejde. Pak je tu ale škola. Tu bych taky měla nějak dát so kupy.
Marvin.
Katie.
Allen a Atanas.
Brácha.
Možná i ségra. Jak se asi má? Do Španělska jí volat nebudu. V tom mi zazvonilo v hlavě.
Co když ta žena ... proč jsem ji potkala já? Žeby o mě celou dobu někdo věděl? Měla odvést pozornost? Ale vypadala jako Bellova sestra. To je kravina. Ne. Blbost. To by do sebe nešlo.
Takže škola.
Marvin chtěl po Katie úkoly, tak jsem to překazila. Allen a Atanas mají svých problémů dost, ty můžu vyškrtnout a prostě se o ně nestarat. Dál Jekyl a Elma. Jekyl si dodělá školu a najde si práci a Elma bude dál do 15ti chodit do školy. A až se vrátí z toho Španělska tak si uklidí v pokoji. Nuže to by u školy bylo vše. Pořád mám pocit, že mi pár věcí uniká. Kolik je? Pfff, bude osm.
*A co ten právník?
No jo ... na toho jsem úplně zapomněla.
Sedla jsem si k počítači a snažila se o něm něco najít, nejdřív jen vůbec něco o ruských fakultách.
***
Právnických fakult vychovávající právníky je v Rusku velké množství a každá má svá specifika a vyniká v něčem jiném. Systém počítá s klasickými právnickými fakultami při velkých nespecializovaných univerzitách, dále potom se zvláštními „instituty" (jakési samostatné vysoké školy práva) a končí temnými a obyčejnému smrtelníku nedostupnými pracovišti různých vládních agentur a Akademie věd.
***
Toliko o ... jak to nazvat ... ruském školství ohledně práv. Na Jekyla jsem úplně zapomněla. S talířem od taca jsem došla dolů, dala ho do myčky a zaklepala na Jekylův pokoj. Odezvou bylo nastevření dveří, ze tmy na mě koukaly dvě čistě zelené oči.
"Co potřebuješ ... ?"
"Jen jsem si na tebe vzpomněla ... chci s tebou něco probrat ..."
"Co."
" Eh ... řekněme, že bychom v tom mohli najít východisko.", pousmála jsem se. Pustil mě dovnitř. Byla tam tma, rozsvítila jsem.
Bylo tam uklizeno, všechno tak jako když jsem ho viděla naposled. Postel naproti dveřím, nalevo od dveří skříň a napravo stůl. Sedl si ke stolu a já na postel.
"Co chceš probrat?"
Takže dneska asi o 200 slov kratší kapitola, potřebuju to malinko domyslet. Navíc teď trochu ztrácím čas na psaní, protože jsou prázdniny a ten bazén mi prostě nedá.
Možná bude za tři dny další ;)
-
Danke
