Ráno mě probudila silná bolest hlavy z kocoviny. Zaskuhral jsem a přetočil jsem se na druhý bok. Pak jsem se ale posadil a zamžoural do slunečních paprsků, které prosvítaly skrz záclony.
Prohrábl jsem si vlasy a chytil se za hlavu. V tom můj pohled upoutal prášek proti bolesti hlavy na mém nočním stolku. Nad ničím jsem nepřemýšlel a rychle jsem ho zapil. Pak jsem znovu padl do postele. Všechno mě bolelo. Znovu jsem usnul.
Mé druhé probuzení už bylo lepší. Posadil jsem se a protáhl se. Pak jsem se ale zarazil.
Že bych si včera po vrácení se domů připravil na ráno prášek proti bolesti? To se mi nezdá... Co se vlastně včera stalo? Yoongi tančil k-pop... Pil jsem... Yoongi tu soutěž vyhrál a dostal úkol si se mnou zata- Já s ním tančil?! Matně jsem si vzpomínal. Byl jsem tehdy trochu mimo kvůli alkoholu. Pak jsem znovu pil. Ale víc. A pak mě našel Yoongi a odvedl mě na záchody. A já jsem... Ne!
Pohledem jsem okamžitě sěl na noční stolek. Vedle prázdné sklenice jsem si všiml vzkazu. Rychle jsem po něm drapl a už jsem očima jel po Yoongimu písmu.
Yoongiho písmo. On tady byl?!
Prvně jsem nedokázal pobrat, co ve vzkazu stálo. Musel jsem ho přečíst znovu a pomaleji:
‚Dobré ráno, Jimine, teď máš asi hodně otázek ohledně včerejška. Včera jsem dostal za úkol s tebou zatančit tango. Byl jsi trochu mimo kvůli alkoholu - trochu jsi předtím pil. Promiň, jestli ti vadí, že jsme spolu tančili. Po našem tanci jsi znovu pil, ale víc. Když jsem tě našel u baru, byl jsi už dost mimo. Na občance máš adresu, zavezl jsem tě k tobě domů. Usnul jsi mi v autě, tak jsem tě odnesl do postele a převlékl tě do něčeho pohodlnějšího. Promiň. Na noční stolek jsem ti přichystal na ráno prášek proti bolesti a sklenku vody na zapití. Omlouvám se, jestli ti vadí, že jsem tohle udělal. Nemusíš se bát, nic víc se nestalo. Ještě jednou promiň. Měj se.
-Yoongi'
Já se ale pozastavil nad tím, co se stalo tehdy na záchodech. Vzpomínám si matně a pak mám díru, ale vzpomínám si, že jsem ho chytil a přitiskl si ho na sebe. Chytil jsem se za hlavu.
Co se stalo?
N
emohl jsem si ale vzpomenout, co se dělo dál.
Vyhrabal jsem z kapsy saka mobil. Najel jsem na naši konverzaci na ig a začal neohrabaně psát.
‚Yoongi, co se včera stalo?'
Odepsal skoro hned.
HelloKitty: ‚Na nočním stolku máš ode mě vzkaz. Všechno jsem ti tam vysvětlil.'
‚Ne, to nemyslím. Co se stalo včera na těch záchodech? Na něco málo si vzpomínám. Chytil jsem tě a přitiskl na sebe. Já... Promiň. Byl jsem opilý. Stalo se tam mezi námi něco?'
Prosím, moc prosím, že ne? Zadek mě nebolel a cucfleky jsem na sobě nikde nenašel, ale i tak jsem se bál.
HelloKitty: ‚Ne, nestalo, Jimine. Neboj se. Padal jsi, tak ses mě potřeboval chytit a držel sis mě u sebe, abys nespadl.'
Oddychl jsem si. Dávalo to smysl. Ještě že tak.
‚Dobře. Díky, žes mi pomohl.'
HelloKitty: ‚Za nic. Měj se. :)'
ČTEŠ
V poutech něhy - Yoonmin (18+)
Fanfiction„Všichni~" příraz, „tě nenávidí, Jimine~" příraz, „Budou tě vždycky~" příraz, „nenávidět~" příraz, „Nikdo tě nebude~" příraz, „nikdy milovat, ty~" příraz, „Buzno zkurvená~!" zavrčel na mě, zatímco do mě v pekelném tempu za mého bolestného křiku a zo...
