V poutech něhy - Yoonmin (18+)

27

Pohl svými rty proti těm mým a já jsem chtě nechtě spolupracoval. Prvně skoro neznatelně, ale nakonec jsem začal rty pohybovat postupně trochu víc. Líbal mě o dost vášnivěji a hladověji. Když mi ale spokojeně tiše vzdychl do rtů, probral jsem se a odpojil se. Odstoupil jsem od něj, protože mě během líbání pustil a snažil jsem se pobrat, co se právě stalo.

Cos to udělal, Yoongi?! Využil jsi toho, že se opil! Zneužil jsi toho! Zneužil jsi ho!

„Yoongi.." vydechl znovu a chtěl jít ke mě, ale jak se přestal opírat o stěnu, ztratil rovnováhu a spadl mi do náruče.

„Pokračuj, prosím.." znovu se snažil mě políbit, ale už jsem to nedovolil a přehodil si jeho ruku přes rameno, abych ho podepřel.

„Ne, Jimine, pojď." řekl jsem k němu vlídně a šel jsem s ním ven. Už jsem kašlal na nějaký opláchnutí vodou. Čím dřív nebude v mé blízkosti, tím líp pro něj.

Vedl jsem ho tudy, abychom se vyhli sálu, kde byli skoro všichni. Nepotřeboval jsem pozornost, když je Jimin na mol. Ještě by něco mohl ve své opilosti říct něco, co by nějak poukázalo na naše líbání na záchodech, za což jsem teda nestál.

Vyšli jsme ven a já ho odvedl do svého auta. Posadil jsem ho na místo spolujezdce a začal ho prohledávat, jestli nenajdu peněženku. Mezitím jsem musel ignorovat jeho poznámky komentující cokoli. Jak v mém autě, tak mé doteky a všechno okolo. Jednu chvilku se chtěl líbat a v druhé ukazoval přes přední sklo "na jednorožce, kteří mi přeskakovali kapotu".

Našel jsem ji a podíval se na druhou stranu jeho občanky. Má tam adresu. Nějak ho domů dostat musím..

Sedl jsem si na místo řidiče a nastartoval jsem. Jsem tady autem, takže jsem sám měl za celý večer jen asi jednoho nebo dva panáky, abych stihl do konce maturáku vystřízlivět v případě, že bychom narazili na policii.

Vezl jsem ho domů. Po cestě mi stihl usnout, což jsem ocenil, protože před tím básnil o duze, po které jsme podle něj prý jeli a o cukrlátkách a lízátkách zapíchnutých v cukrové vatě, kterými byly dopravní značky po stranách silnice.

Zastavil jsem před jeho domem a vzal ho do náruče. Nesl jsem ho k menšímu, ale hezky a umělecky zařízenému domu. Odemčel jsem klíčem z jeho kapsy a po chvilce hledání správného pokoje jsem našel ložnici. Celý dům měl umělecky a skromě zařízený. Působil klidně a harmonicky. Líbilo se mi to.

Položil jsem ho na postel. Vypadal tak nádherně, když spal. Jako anděl...

Sundal jsem mu sako a kravatu a po chvilce dodávání si odvahy jsem mu sundal i bílou košili. Chvíli jsem se díval jen na jeho nádherné bezchybné tělo, ale pak jsem se okřikl a zatřepal mírně hlavou, abych se probral. Pod polštářem jsem našel trochu větší a delší triko. To asi používá jako pyžamo. Oblékl jsem mu ho a sundal mu společenské kalhoty ve stejné barvě jako jeho sako. Než jsem se stihl pozastavit nad tím, že tady přede mnou leží jen v boxerkách a triku, rychle jsem ho přikryl. Boxerky jsem mu radši nepřevlíkal a ani jsem ho neosprchoval - nebudu mu až takhle zasahovat do soukromí. Navíc, až by se probudil a uvědomil si, že jsem ho viděl úplně nahého, jakože by se tak stalo, kdybych mu převlíkal i boxerky, mohl by ve mě ztratit veškerou důvěru, kterou ve mě má. Nehledě na to, že by se určitě bál, jestli jsme spolu něco neměli. Navíc jsem radši nepřemýšlel nad tím, jak bych tu chvíli zvládal já.

Z lékárničky na chodbě jsem vyndal prášek proti bolesti hlavy a přichystal jsem mu ho na noční stolek i se sklenicí vody na zapití. Ráno ji bude potřebovat. Ještě jsem mu napsal vzkaz, kde jsem mu všechno vysvětlil. Samozřejmě jsem vynechal část, kdy se se mnou chtěl líbat a naše líbání. Vzkaz jsem mu nechal vedle prášku proti bolesti hlavy na nočním stolku.

Otočil jsem se znovu k němu. Je tak nevíslovně nádherný... Sklonil jsem se opatrně nad ním a několik sekund jen obdivoval jeho krásu. Něžně, abych ho neprobudil, jsem ho naposledy pohladil po tváři. Ještě jsem mu jemě prohrábl jeho jemné husté vlasy, než jsem se radši opět narovnal a povzdechl jsem si. Zkontroloval jsem si všechno po sobě a pak jsem tiše odešel.

Dobrou noc, Jiminie...