Přání vyřčené srdcem

22. Zuzka - Překvapivé setkání

Chvíli poté, co Marek odejde z bytu, zavolá Zuzka Radky tetě, s kterou vyřeší vše co se dveří týče. Ta to vezme překvapivě v pohodě, za což je Zuzka vděčná.

Když si začne do batohu házet několik věcí, které si chce vzít s sebou domů, vyruší ji vyzvánění telefonu.

,,Ahoj Zuzi, máš čas?” zvolá do telefonu Nela, které Zuzka večer před spaním poslala pouze rychlou zprávu.

,,Mám,” odpoví jednoduše Zuzka, která dále pokračuje ve skládání špinavého oblečení do batoho.

,,Povídej, přeháněj, jsem jedno velké ucho,” vyzvídá Nela.

,,Michal stále bere drogy a díky Rdace mě našel a rozhodl se, že mu na ty drogy mám přispět,” začne s vyprávěním Zuzka, když ji Nela přeruší.

,,Jak jako Radka?” zeptá se nechápavě.

,,Dejme tomu, že jsem ji zahlédla z okna, když se s Michalem dole u vchodu loučili,” vydechne Zuzka a zastaví v balení si věcí.

,,To je čúza. Jako by netušila, jak ti Michal ublížil,” rozohní se Nela.

,,Prostě odcházela, viděli jsme si do obličeje. Jsem si jistá, že ví, že vím,” snaží se popsat situaci Zuzka.

,,A proč si nezavolala? Mohlas přespat u mě.”

,,On tu nakonec se mnou přespal Marek,” vyklopí nesměle Zuzka.

,,Kecáš! Ten vousáč z té Kaférny?” ujišťuje se nevěřícně Nela.

,,Není to tak, jak to zní,” konejší její nadšení Zuzka.

,,A jak to je,”

,,Normálně tady přespal, nic víc,” hlesne Zuzka, která si ani neuvědomí, že se u té informace zářivě usmívá.

,,Jestli ty mi nekecáš,” popichuje ji Nela.

,,Nechceš se stavit aspoň na kafe? Tohle chci znát i s detaily,” pokračuje ve vyzvídání Nela.

,,Snad jindy. Jedu s Markem a jeho sestrou s dětmi na Karlštejn a pak se chci stavit domů,” sdělí jí Zuzka omluvně.

,,Nekecej, tak to už ho rovnou můžeš představit doma,” navrhuje jí ze srandy Nela.

,,To radši ne. Znáš mojí mamka, takový výslech, to mu nemůžu udělat,” směje se Zuzka.

,,To máš pravdu. S představováním bych asi ještě chvíli počkala,” dá jí za pravdu Nela.

,,Budu muset končit, jinak to nestihnu,” prohodí omluvně Zuzka, která si až teď všimla skluzu, který telefonátem s Nelou nabrala.

,,Tak dej večer vědět,” vyzve ji Nela a rozloučí se. Zuzka ještě chvíli pozoruje telefon a poté se vrátí k balení si věcí.

Zuzka stráví balením kufru několik následujících minut, poté zamkne byt a vydá se na vlakové nádraží. Cestou napíše rodičům výmluvnou zprávu.

Ahojte. Kvůli práci se zdržím v Praze. Přijedu až na večeři.

Zprávu odešle ve chvíli kdy vstoupí na nástupiště, z kterého by jí měl jet vlak. Najednou se jí rozezvoní telefon. Na obrazovce svítí tučný nápis “Mamka”. Zuzka se nejistě rozhlédne kolem sebe a když nikde v dálce nespatří Marka, tak hovor přijme.

,,Ahoj Zuzanko. Jak to že máš najednou práci? Mně už kynou knedlíky, za chvilku je jdu dodělat,” zaslechne ustaraný hlas své mamky.

,,Ahoj mami. Něco jsem zapomněla dodělat. Ale přijedu co nejdřív to půjde,” mlží Zuzka ve snaze nedát na sobě znát nejistotu ze lži. Sama neví, jak má Marka vnímat, takže si ani není jistá tím, jak by to celé přetlumočila své starostlivé rodičce.

,,Dobře zlatíčko, už se na tebe s tatínkem moc těšíme,” povídá její mamka dál, zatím co Zuzka zahlédne přicházet Marka s jeho sestrou a dětmi.

,,Mami, musím končit. Zavolám ti, až pojedu vlakem,” omluví se koktavě Zuzka a když zaslechne mamky zmatený pozdrav, tak hovor ukončí. Doma jí to všechno vysvětlí, slíbí sama sobě.

Obě se s Leonou představí a společně nastoupí do vlaku, který přijel přesně na čas. Malý Lojzík, starší syn Leony, je z vlaku unešený a celou cestu nadšeně sleduje okolní přírodu z okna.

Za tři čtvrtě hodiny všichni vystoupí na malém nástupišti a vydají se po dlážděné cestě na hrad. Nikam nespechají, cestou si koupí točenou zmrzlinu a postupně se přibližují k hradbám hradu. Když přijdou ke vchodu, rozhodně se Zuzka oba dva sourozenci i s dětmi vyfotit.

,,Marku, jdi blíž k Leoně,” koriguje Zuzka všechny čtyři osoby tak, aby se jí vešly na fotku. Leona drží v náručí Čendu a Marek se mezitím snaží udržet na fotce neposedného Lojzu.

,,Tak vyfoceno,” zavelí Zuzka a vrátí telefon Leoně.

,,Tak a teď vy dva,” poručí Leona a vyslouží si tak nechápavé pohledy Zuzky a Marka.

,,No šup šup, dokud tu nikdo není,” rozkazuje a rukou je oba popohání na místo, kde je předtím fotila Leona. Marek se Zuzkou si vedle sebe nejistě stoupnou a oba věnují Leoně drobný úsměv.

,,Sýj!” křičí na ně Lojzík, který svým dětským hláskem oba dva přiměje k úsměvu.

,,Takhle je to dobrý,” zavelí Leona poté, co vyfotí několik fotek.

,,A teď vzhůru na jídlo. Kde vaří nejlíp, Zuzko,” zavelí Leona a s očekáváním sleduje Zuzku. Ta chvíli přemýšlí, nakonec však pokyne, aby ji následovali. Vede je od hradu podél silnice a když se chystají zatočit na cestu k restauraci, vyruší je pro Zuzku známý hlas.

800 slov