Přání vyřčené srdcem

18. Zuzka - Nevítaný host

Celý večer se náramně bavila, avšak jediný telefonát vyděšené sousedky jí tento pocit zničil.

Když jí sousedka líčila, že je před jejím bytem potetovaný muž, který urputně mlátí do dveří Zuzky bytu, věděla, že je to průšvih. Nejlepším řešením jí přišlo vydat se domů, avšak nepočítala s tím, že s ní půjde i Marek. Tušila, kdo se k ní dobývá a nechtěla, aby se setkal s Marek. Zároveň ho však nedokázala odmítnout.

,,Děkuju,” špitne, když se vymaní z Markovo objetí. Oči má zarudlé od slz, avšak je jí to jedno. Slovy nedokáže popsat, jak moc jí jeho přítomnost pomáhá.

Oba se vydají ke vstupním dveřím, které jsou otevřené.

,,Vylez z toho bytu!” rozléhá se chodbou hluboký hlas, který Zuzka moc dobře znala. Každý sval na těle jí ztuhne a po zádech jí proběhl hráz.

Chodbou se rozlehne několik tvrdých ran a praskání dřeva.

,,Konečně jste tady. Dojděte si ho tam zklidnit, už tu půl hodiny buší do dveří. Děti jsou z toho vyděšené a nemůžou kvůli tomu spát. Víte kolik je hodin?” seřve ji drobná sousedka, která v náručí drží rudé, řvoucí dítě. Jako by Zuzka za nevítaného návštěvníka mohla.

,,Jak mě tu mohl najít,” zadrmolí nevěřícně Zuzka aniž by víc reagovala na rozčílenou sousedku.

,,Kdo?” zeptá se nechápavě Marek, který jí následuje do schodů.

,,Bývalej,” hlesne Zuzka. Když vyjdou do prvního patra, spatří rozzuřeného, duchem nepřítomného mladíka. Jeho osvalené ruce, celé pokérované barevnými tetováními, naháněly strach. Když je spatřil, jeho modré oči se rozšířily úžasem. Zuzka ho nepoznávala. Jeho dříve láskyplné oči nebezpečně těkaly z ní na Marka a zpět.

Stále bral drogy.

Uvědomí si Zuzka, když spatří, jak se celý třese. Podobně vypadal, když mu chyběla droga v krvi. Jediný pohled jí stačil k ubezpečení se, že před třemi lety neudělala chybu, když se s ním rozešla.

,,Tak ta-dy seš,” vykoktá Michal, Zuzky bývalý přítel. Až nyní si Zuzka všimne několika děr, které svojí silou zanechal ve dveřích.

,,Co chceš?” štěkne po něm odhodlaně. Nemá v úmyslu tvářit se klidně. Její reakci nečeká ani Michal ani Marek. Oba dva na ni vyděšeně zírají, zatímco se Zuzka přibližuje k Michalovi.

,,Ty nevíš?” vyčte jí.

,,Ty si jen tak od-odejdeš a pak máš tu dr-zost se mě ptát co chci?” štěkne na ni Michal. Jeho ruce se mu nekontrolovaně třesou a rudý obličej zvýrazňuje modré oči, které dříve milovala.

,,Jsou to tři roky! Proč seš tady!” upozorní ho Zuzka. Michal k ní udělá několik kroků.

,,Rad-, to je jedno, říkala, že ses změnila! Ale chci tě zpátky,” prořekne se skoro Michal. Udělá několik svižných kroků k Zuzce, která se instinktivně skrčí. Položí jí třesoucí se dlaně na ramena a těkavým pohledem si prohlíží její tvář.

,,Vypadni od ní,” vyzve ho rázně Marek.

,,Ty, ty se do toho nepleť,” zařve Michal vyděšeně a rozklepanou rukou ukazuje Markovo směrem. Marek je v porovnáním s ním drobný, o hlavu menší. Nenapadne ho proto nic lepšího než vyjednávat.

,,Potřebuješ prachy? Nebo co chceš?” vykřikne Marek, ve snaze strhnout veškerou pozornost na sebe.

,,Dva li-litry,” promluví najednou zcela klidně Michal. Na tváři mu hraje chtivý úsměv. Získal přesně to, co chtěl. Marek chvíli loví v peněžence a nakonec vyndá složenou dvoustovku. To bude muset stačit. Víc s sebou neměl.

,,Víc nemam, ber nebo nech být” křikne Marek a podá osvalenému muži bankovku. Ten v tu ránu pustí dlaně ze Zuzky ramen. Bez dalších slov vytrhne bankovku z Markovo ruky a s vítězným úsměvem odejde.

,,Zuzi, pojď dovnitř,” zamumlá Marek a podá Zuzce ruku. Odemkne vchodové dveře, jsou na dvou místech skrz na skrz prokopnuté.

,,Co když se vrátí,” špitne Zuzka do tmy bytu. Tři roky o ní nevěděl a najednou se objeví. Celé jí to přišlo zvláštní.

,,Musím zavolat majtelce,” dodá vyděšeně.

,,Zuzi klid, to se vyřeší ráno,” uklidňuje ji Marek.

,,Nechápu, jak jsem s ním mohla být,” vzlykne, jako by se styděla za svou minulost.

,,Co když přijde znova?” vzlyká Zuzka a dlaní ruky si stírá slzy. Marek neví, co jí odpovědět, takže přistoupí k variantě objetí, kterou již praktikoval před několika minutami. A očividně to zabírá.

Z objetí je vyruší křik z ulice, který do bytu doléhá skrz otevřené okno obýváku. Zuzka se vymaní z Markovo objetí a vydá se k oknu. Marek ji násladuje.

,,Dvě stovky, to jako myslíš vážně?” zaslechne Zuzka ostrá slova kritiky. Bloudí pohledem a snaží se v potemnělé ulici najít zdroj hlasu, který je jí povědomí.

,,Co-co jsem měl dělat? On-ona je furt tak kr-krásná,” koktá zasněně Michal, který se právě objeví dost daleko od vchodových dveří na to, aby ho Zuzka ze svého místa viděla.

,,Všichni chlapi jste stejný. Nech si ty prachy a nelez mi na oči!”

Žena v černém plášti se rázně vydá opačným směrem než Michal. Pohodí svými kratšími zrzavými vlasy a pohlédne vítězoslavně do okna Zuzky bytu.

Jejich pohledy se střetnou a obě v tu chvíli ví, že se jejich cesty nadobro rozešly.
Zuzce se udělá špatně, když si uvědomí, kým  byla slova vyřčená.

828 slov