Přání vyřčené srdcem

14. Zuzka - Bez strachu to nejde

Nela odešla chvíli po sedmé ráno, aby stihla seminář. Obě byly nevyspalé, protože nakonec prokecaly celou noc, takže naspaly jen několik málo hodin. Zuzka právě dojídá snídani, když jí začne zvonit telefon.

,,No ahoj Zuzanko. To je dost, že mi to aspoň vezmeš. Už jsme měli s tatínkem strach, jestli se ti v té Praze něco nestalo. Proč ses nám včera neozvala, když jsme se na tom domluvili?" spustí na ní lavinu slov její mamka a v povzdálí se ozve nadšený pozdrav Zuzky táty. Kdyby jen tušila, jak moc je tou otázkou blízko pravdy.

,,Ahoj. Promiň, včara jsem to nestihla," odpoví Zuzka, která se snaží, aby zněla co nejvíc přesvědčivě. Nechce rodičům prozradit, co se včera stalo. Alespoň ne teď. Akorát by o ní měli strach.

,,Tak ráda tě slyším. To nevadí, aspoň si zapni vyzvánění. Včera jsi byla opět nedostupná," připomene jí káravým hlasem mamka a Zuzka se nad tím jen usměje. Zvedání telefonů jí dělalo často problém.

,,Přijedeš o víkendu?" pokračuje s výslechem, aniž by Zuzka stihla cokoliv namítnout. Její mamka byla vždy upovídaná. Zuzka nikdy nechápala svého mlčenlivého tátu, kterému nevadilo, že se jen zřídka kdy dostal ke slovu. Jinak tomu nebylo ani během telefonátů.

,,Asi jo," odpoví nejistě Zuzka, která nad blížícím se víkendem ještě nepřemýšlela. Myšlenky jí teď ubíhaly k seznamu úkolů, které během dneška chtěla splnit. Policie, čistírna, Kaférna, práce, přednáška, to všechno musí během dne stihnout. Místo toho by však nejradši ležela v posteli a koukala na filmy nebo jen obyčejně dospávala probdělou noc. Avšak bylo jí jasné, že by myšlenkami utíkala ke včerejšímu přepadení, což nechtěla.

,,Zuzanko, ty mě vůbec neposloucháš," vytrhne jí ze zamyšlení hlas její mámy, která právě převyprávěla historku z dámského večírku. Měla pravdu, Zuzka byla myšlenkami jinde.

,,Jasně že poslouchám," oboří se zmateně Zuzka, která se snaží vzpomenout si, o čem jí teď rodička pět minut vyprávěla. Avšak marně, neměla nejmenší tušení.

,,Je všechno v pohodě zlatíčko? Zdáš se mi nějaká unavená. Víš, že by ses neměla furt jenom učit a jít taky občas do společnosti," poučuje ji skrz hovor její mamka, která pravidelně na všech setkáních vypráví historky z diskoték, které jsou i po více jak dvaceti letech vtipné. Zuzka si mezi tím mne unavené oči a snaží se plně soustředit na hovor.

,,Jo. Mami, budu muset končit, mám od devíti cvika," vysouká ze sebe drobnou lež ve chvíli, kdy skončí zdlouhavá přednáška o správném životním a studijním stylu. Občas ji matčina upovídanost vyčerpává.

,,Dobře Zuzanko, dej mi večer vědět, jestli přijedeš, abych kdyžtak nakoupila na ovocné knedlíky," zakončí nakonec její mamka. Spěšně se rozloučí a típne hovor.

Ovocné knedlíky její maminky se nedají odmítnout. Avšak jak napasovat volný víkend na hromadu povinností, to Zuzka zatím netuší.

V rychlosti dojí snídani, obleče se a zelený kabát vymění za bundu. S poškozeným kabátem v tašce a s batůžkem místo ukradené kabelky vyrazí na policejní stanici. Zde ji během několika minut vyslechnou a vše s ní sepíší. Avšak upozorní ji, že není moc pravděpodobné, že by se její odcizené věci našly. Zuzka si s tím neláme hlavu. Udělala co mohla a víc to už nechtěla řešit.

Ukradené věci ji nemrzely tolik, jako pošramocené přátelství s Radkou. Navíc se jí neozývala ani Majda, která o všem údajně také věděla. Nela byla jediná, které Zuzka důvěřovala i po tom všem. Znaly se už od gymplu a zažily toho spolu tolik, že si nechtěla připustit, že by je jediná událost, za kterou ani Nela údajně ani nemohla, mohla rozdělit.

Nedaleko policejní stanice našly včera s Nelou pomocí map čistírnu, kam Zuzka donesla kabát. Paní za přepážkou jí s vlídným úsměvem na rtech slíbila, že ten pepřový flek z kabátu dostane a ani to Zuzku nebude stát majlant.

Svoji nejistotu v ulicích Prahy skrývala Zuzka za úsměvem, který ráno zvýraznila tmavou rtěnkou. Pokaždé, když si zvýraznila rty, cítila se silnější a méně zranitelnou. Avšak její neustávající rozhlížení se po ulici a hledání pomyslného pachatele bylo nepřehlédnutelné. Po zádech jí přeběhl mráz pokaždé, když zahládla někoho podobného včerejšímu násilníkovi.

Bylo jí zle, avšak zároveň se snažila zachovat si úsměv. Rozhodla se, že ji včerejší událost nebude omezovat, ale bylo to težší, než když si to večer před spaním slibvala v zrcadle. Nenechá se zlomit.

Zastavila na rohu ulice a pohlédla na seznam úkolů, který včera s Nelou večer vytvořily. Pokaždé, když měla své povinnosti uspořádané, byla víc v klidu. Odškrtla si všechny splněné povinnosti a vydala se na přednášku. Žaludek se jí svíral při pomyšlení, že se tam potká s Radkou a s Majdou, ale rozhodla se, že se tím nenechá rozhodit.

758 slov