Chtěla jsem z břehu
Pouštět papírový lodičky
Ale voda je odnesla špatným směrem
A tak se jen někde u břehu rozmočí
Zplesnivý stejně, jako moje srdce už dávno
A já myslím, že už vím
Jaký to je
Když se ptám ale nezajímám
Když miluju ale zapomínám
Když mi podáváš ruku svou
A já ji nevzala za tu svou
A jen jsem mlčky u břehu stála
A promarnila všechny šance
Co jsi mi dala
A tak mi nezbylo nic jinýho
Než pouštět papírový lodičky
Do proudu slz
A doufat
Že doplujou k tobě
Mezitím co já budu spát v hrobě
Aby konečně někdo ti řekl
Jak moc jsem tě milovala
A že mě mrzelo
Že jsem všechny ty šance promarnila
Je mi jasný
Že jiní by ti dali všechno co mají
A že beze mě ti nic neschází
Vím, že ostatní by ti dali víc
Vím, že neměla jsem nic
Že já potřebovala tebe
Né ty mě
A já tě nechala samotnou
Tak teď nech ty mě
Rozpadnout se u břehu
Stejně jako ty mí hloupý lodičky z papíru.
STAI LEGGENDO
Poezie ztracených duší
PoesiaBásničky pro všechny ztracené duše, které jsem psala po osamělých pátečních nocích, na polorozpadlé lavičce pod tmavou oblohou plnou zářících hvězd, kdy mě moje úzkost, strach a osamělost nenechala jít spát. (Moje druhá básnická sbírka)
