Vlasy jí voní po vanilce
A trochu po cigaretách
A taky po hvězdným prachu
Oči má jako perly
Který se lesknou jako hvězdy
Leží na zemi
Na záchodech v klubu
Mezitím co její kluk si užívá s jinou
Zvrací třpytky
A brečí
V černejch podpatcích
A půlnočně modrejch šatech
Pod kterýma jí prosvítá černá podprsenka
A pořád vypadá stejně dokonale
Má rozmazanou rtěnku
Ale i tak bych její rty líbala do konce tohohle pitomího večírku
Chutnají její rty taky po vanilce?
Nebo po malinách?
Vsadím se
Že spíš po vodce
Nebo po cigaretách
Ale stejně vypadají tak lákavě
Ale ty mě necháš samotnou u baru stát
A samu sebe se ptát
Nad čím to sakra přemýšlím
Ale doufám
Že je to jen tou vodkou a tím světlem měsíčním
YOU ARE READING
Poezie ztracených duší
PoetryBásničky pro všechny ztracené duše, které jsem psala po osamělých pátečních nocích, na polorozpadlé lavičce pod tmavou oblohou plnou zářících hvězd, kdy mě moje úzkost, strach a osamělost nenechala jít spát. (Moje druhá básnická sbírka)
