26.Část

16 2 1
                                    

Další den jsem se vydala do koupelny pro prefekty. Došla jsem k soše Borise Bezradného. Rozhlédla jsem se jestli na chodbě nikdo není. Vzduch byl čistý. Opřela jsme se o dveře a řekla heslo Lesní vůně. Dveře se skřípaní se otevřely a já vešla dovnitř. Zavřela jsem za sebou a rozhlédla jsem se.

Vypadalo to spíš jako bazén zapuštěný do země než koupelna. Okolo byly kohoutky na kterých byl zasazený barevný drahokam. Bylo tam i skákací prkno a taky tam byl obraz se zlatým lemem. V obratu byla nádherná plavovlasá mořská panna. Když viděla že se na ní dívám usmála se.

Položila jsem zlaté vejce a šla si zapnou kohoutek s červeným, modrým, fialovým a světle modrým  drahokamem. Byla to směs vody a pěny. Hned začala téct červená, modrá a fialová voda s pěnou. Usmála jsem se a šla zpátky k vejci.

Pro jistotu jsme zamkla, protože jsem nechtěla aby tu někdo vešel. Řekneme to tak že se stydím. Vysvlékla jsem se ze školní uniformy a posadila jsem se na kraj 'bazénu'. Po chvilce, když byla vana plná bublinek, jsem si sedla do vody na schody. Chvíli jsem relaxovala a cítila jsem jak mi povolují svaly. Vzala jsem si vejce a chvíli se na něho zamyšleně dívala. Co když to ostatní už mají a já s Harrym jsme strašně pozadu? Co když už to mají vyřešené? Co bude klíč k druhému úkolu?

Zhluboka jsem se nadechla a ponořila jsem se. Otevřela jsem vejce které nezačalo vřískat jako umírající moucha, ale začalo nádherně zpívat.

,,Přijď za námi v ten modrý svět - nad zemí náš zpěv

neslyšet- a věz, že nám teď propadlo, oč v životě jsi nejvíc

stál. Máš hodinu, jen krátký čas, abys získal zpátky zas, pak

ti však černé zrcadlo řekne: Je marné hledat dál"

Vynořila jsem se a rozdýchala to. Přijď za námi v ten modrý svět? Černé jezero! Nad zemí náš zpěv neslyšet. To je jasné, jezerní lidé. A věz že nám teď propadlo, oč v životě jsi nejvíc stál? To jakože nám něco ukradnou a my to budeme muset vylovit? Jako třeba deníček nebo přívěšek nebo fotka? Pokrčila jsme rameny a vstala.

Vylezla jsem z vody a usušila jsem se. Oblékla jsem se, vzala vejce a vyběhla pryč z koupelny. S Harrym jsem se domluvili že už si nebudeme pomáhat.

Mířila jsem do knihovny. Byla sobota takže tam chci být jak nejvíc to půjde a budu hledat nějaké informace co by mi mohly pomoc. Dneska jsem taky chtěla jít trénovat a dát si pořádně do těla. Od prvního úkolu jsem přestala trénovat, takže jsem trochu nebyla v kondici ale řekla jsem si že znova začnu. Moje moc se nějak moc nezvětšila, což jsme nevěděla jestli je dobré nebo ne. Docela jsem si totiž užívala mít pocit moci, že mám velkou moc se mi začalo podvědomě líbit.

Došla jsem na své místečko, kde jsem si položila vejce a tašku. Posadila jsem se a vytáhla pergamen. Napsala jsem si tam celý vzkaz. Co jsem z toho pochopila tak bylo to, jak vydržet hodinu pod vodou. Začala jsem pátrat. Prolezla jsem snad celou knihovnu ale nikne nic.

Byla jsem tam až do čtyř. Potom jsem totiž šla do komnaty nejvyšší potřeby a začala cvičit. Po cestě jsem se rozhodla, že zítra půjdu za McGonagallovou pro souhlas aby jsem mohla do oddělení s omezeným přístupem.

***

Jak jsem řekla tak jsem udělala. Další den jsem poprosila McGonagallovou o souhlas, který mi dala. Dnes teda začíná další pátrání. Domluvila jsem se s knihovnicí že můžu jít do oddělení s omezeným přístupem. První mě tam nechtěla pustit ale když jsem ukázala souhlas profesorky, tak mě tam pustila.

Dračí srdce | HP - POZASTAVENOWhere stories live. Discover now