Sigrod jezdci draků

Kapitola XLVII - Pochopení

Ustupovala před drakem dokud nenarazila zády na zeď. Drak se k ní rozběhl a dívka musela uskočit na stranu. Bohužel drak již nestihl zastavit a narazil na zeď. Tasy na něj smutně pohlédla. Bylo jí toho draka líto, ale věděla, že kdyby tu jen stála na místě, drak by na ní zaútočil. Netušila, co má dělat. Kelteovci jí nevysvětlili, jak má draka zkrotit. 

Znovu těsně uskočila před drakem a odběhla na druhou stranu. Slyšela, jak drak běží za ní. 

,,Já tě chápu," řekla Tasy, když drak stál kousek od ní a uhnula jeho drápům, ,,rozumím ti, že zde nechceš být. Věřím, že by ti bylo mnohem lépe v oceánu, ale o tom já nerozhoduju, kdybyb bylo na mě tak tě okamžitě pustím na svobodu." Během jejího mluvení se drak zastavil a poslouchal. Vypadalo to jako kdyby jí rozuměl. Po tom co zmlkla se na ni zase vrhnul.

,,Stejně jako já si vězeň Kelteovců," povzdechla smutně a pomalu k němu přicházela ze strany. Pochopila, že během jejího mluvení drak neútočí. Prudce doběhla až k drakovi a dřív než stačil zareagovat, tak mu vyšplhala na záda. 

Předtím jí totiž napadlo jestli zkrocením nemyslí toto. Jezdci totiž na dracích v Sigrodu jezdili normálně, narozdíl od divokých draků, kteří k sobě nenechali nikoho přiblížit. 

Cítila jak, se drak pod ní napjal. Pak prudce zamával křídly a vznesl se. To dívku překvapilo a málem z něj spadla, ale na poslední chvíli se chytla jeho krku. Drak se jí pokoušel shodit. Nečekaně měnil směr svého letu a zrychloval. Tasy měla velké problémy se na něm udržet. Bylo to úplně jiné než jet na Athéně ve vodě. Zatímco Athéna se jí nikdy nepokoušela shodit a držela se jejích pokynů, tak Divoký drak ve vzduchu skoro dělal přemety. 

Cítila, jak jí kloužou ruce a věděla, že se na drakovi již dlouho neudrží. Potom, co se prudce naklonil na pravou stranu a u toho změnil směr letu, z něj dívka spadla. Dopadla tvrdě na zem a dost si natloukla. Pár sekund ležela nehybně na zemi než se vzpamatovala a zvedla se. Rozeběhla se pryč od draka, přestože jí bolelo celé tělo. 

Drak jí zatlačil až na do rohu místnosti. Vztekle zařval. Dívka věděla, že ho naštvalo, jak na něm chvíli jela. Neměla, kam uhnout. Drak se částečně vznesl a shodil ji tlapy na zem. Tasy ucítila ostrou bolest na levém předloktím. Zjistila, že ji tam kůži poranili drakovi drápy a docela z ní tekla její modrá krev. Odkulila se o kousek dál a drak jí přitiskl pravou nohou k zemi. Dívka cítila, jak jí praskají žebra. Chabě se ho snažila odstrčit. Náhle se drak zastavil a pustil ji, protože si teď všimnul její modré krve. 

,,Jsem královského původu, mám modrou krev," vykřikla naštvaně a zároveň zoufale Tasy, ,,to tě nepřesvědčí ani moje modrá krev. To je tvoje touha všechny zabít tak velká?!" Drak vztekle zařval a chystal se zaútočit, čehož Tasy využila k tomu, aby skloněná proběhla mezi jeho nohami. Utíkala pryč, ale věděla, že takhle dlouho nevydrží. Zatímco ona skoro omdlévala vyčerpáním a měla několik zranění, drak vypadal plný síly, což bylo pochopitelné, protože poslední dobou něměl žádný pohyb. 

Náhle dostala nápad, jak by ho mohla zkrotit. Musela být již opravdu zoufalá, když chtěla vyzkoušet takovou šílenost. Věděla, že by se drakovi již nedokázala dlouho bránit a Kelteovci ji odtud stejně nepustí, dokud draka nezkrotí. Rozhodla se to zkusit. Stejně  neměla jinou možnost. 

Zastavila se a otočila. Všimla si, že drak se k ní blíží z druhého konce místnosti. Pomalu se mu rozešla naproti. Nutila se být klidná, i když se jí nervozitou svíral žaludek. Věděla, že jestli její plán nezafunguje, bude jí to stát život. 

Přibližně uprostřed místnosti se zastavila a opatrně se posadila. Viděla, že drak teď zpomalil. Lehla si zády na zem, což její zmožené tělo uvítalo. Ruce položila volně vedle těla. Drak přišel až k ní a strčil do ní čumákem, ale nezaútočil. Jenom zůstal stát na místě, přičemž jeho hlava byla necelý metr od její.