★ADOPCE★

1. Konečně?

„Stáváme děvčata" řekla paní Xavierová..naše vychovatelka.

„Nový rodiny přijeli, dneska může být váš den, pokud se budete chovat tak jak máte" pronesla tím svým hlubokým hlasem.

Celá zlámaná jsem si sedla na kraj postele..podívala se na své bolavé ruce.. všude jizvy..a červený čáry, nohy od modřin. Kdo by mě chtěl.

Už je to skoro deset let co jsem tu zavřená, mučená.

Slabá noční košile obepínala moje tělo.

Oblékla jsem si to co vždycky, uniformu.

Pomalým krokem, v davu jiných dívek, jsem šla do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby a jako každé ráno si došla na snídani, chleba s máslem. Nic nového.

„Dobré ráno.." sedla si vedle mě..moje nejlepší kamarádka Diana.

„Dobré ráno" odpověděla jsem jí nazpátek.

...

Naše příprava proběhla skvěle, stojíme v řadě za sebou a koukáme jak si rodiny vybírají svoje vysněné dítě..které jim chybí.

„Dobrý den..manželka vám volala kvůli Jennifer Andrews."

To je moje jméno...Srdce mi bušilo štěstím, i přes to štěstí jsem cítila hluboko v sobě bolest.

Moje tmavě hnědé vlády jsem měla v culíku který jsem si přes rameno přehodila do předu. Muž s vychovatelkou šel pomalým krokem ke mě.

Usmála jsem se.

„Jennie..ty máš ale štěstí" ironicky se usmála moje vychovatelka.

„Doufám že jste připravení na to mít doma patnácti letou dceru..puberťáci jsou velká zátěž" usmála se paní Xavierová.

„Hah..na to jsme s manželkou připravení.. už doma máme sedmnácti letého syna..druhý je na cestě slávy" usmál se muž.

Bratr? Dva?

Nemůžu popsat mojí radost, z mojí rodiny a z dnešního dne.

Rodiče by na mě byly pyšní.

O několik let zpátky.

„Tak co Jenny..těšíš se do nového domova?" usmála se na mě mamka.

„Já si myslím že Jenny se mnohem víc než těší" pronesl táta a podíval se na mě přes zpětný zrcátko.

Na tváři jsem měla obrovský úsměv, podívala jsem se z okénka vedle sebe a ukázala prstem na srnky které byly venku na louce.

„Hele..mami, tati..zvířátka" šeptla jsem.

„To jsou srnky" zasmál se táta.

Byly jsme šťastná rodina, do té doby než se před námi neobjevilo obrovský nákladní auto a nenarazilo do nás..moji rodiče díky tomu zemřeli. Proto jsem tu, a proto si pro mě teď jde nová a rodina a pro tak začíná nový život.

Vzala jsem si svůj menší kufřík s třemi šaty a pár kousků spodního prádla.

„Nechceš pomoct?" zeptal se mě muž..neboli můj táta.

„To je všechno co mám" řekla jsem.

„Aha..no tak pojď, u auta na tebe čeká zbytek rodiny" usmál se.

Úsměv jsem mu oplatila.

Vyšli jsme z budovy..z které mám pouze špatné vzpomínky, jediné v co doufám je to..že se sem už v životě nevrátím.

Zhluboka jsem se nadechla a při dalším kroku v klidu vydechla..můj pohled ihned padl na mojí matku..s krásně tmavě blonďatou barvou vlasů..na sobě měla velmi moderní oblečení, džíny a růžové triko které obepínalo její postavu. Vedle ní stál ani ne o hlavu vyšší kluk, zřejmě můj bratr..,místo krátkých hnědých vlasů jako každý druhý kluk kterýho jsem za posledních deset let viděla měl dredy se světle hnědou barvou která se míchala s blonďatou. Na sobě měl oblečení které bylo obrovské... Na hlavě kšiltovku.

„Ahoj.." rozeběhla se ke mě moje matka.. „vítej v rodině" objala mě.

Odtáhla se a podívala se mi do očí.

„Asi bychom se ti měli představit..já jsem Maggie a tohle je můj manžel Frank" ukázala na muže kterého od teď budu muset brát jako svého otce "..no a tohle je můj syn Tom" podívala se za sebe na mého od teď bratra, myslím že toho nezajímalo nic z toho co se teď dělo, koukal do malé krabičky kterou držel v ruce, říká se tomu mobilní telefon..nepoužívám to a ani nechci, "ještě u nás bývá Bill ale ten je teď pryč" povzdechla si a svůj pohled přesunula zpět na mě.

Na tváři měla obrovský úsměv, vypadalo to jako by byla omnoho nadšenější jak já.

„Tak pojď..pojedeme domu" pohladila mě po zádech a vedla k autu.

Sedla jsem si na místo za řidičem..za mého tátu, připoutala jsem si bezpečností pásy..Tom si sedl na místo za spolujezdcem..koukala jsem na něho.. naše oči se střetli a já ihned uhla pohledem, přijde mi to tak trapný ale bylo poprvé co jsem mu viděla do obličeje.

Bohužel svůj pohled ihned přesunul zpátky k telefonu, do uší si dal sluchátka a koukal do telefonu...

Myslím že bude víc než těžší získat sourozeneckou lásku od něho..

★-★-★

Čauko lidi..co říkáte na nový příběh který nebude vycházet pravidelně..je to jen něco co došperkuje moje mozkové buňky takže snad to nesmažu.. omlouvám se za chyby a zatím papa..