-you taste like a cigarette- QUACKBUR

17. Unexpected

pov. Quackity
Přemýšlím o Willové nabídce. Kdyby jsem to přijmul, tak budu muset utéct z domu, ale když tak přemýšlím, tak mě nikdo hledat nebude, protože se tady hádá skoro celá rodina. Po dlouhém přepisování své zprávy jsem ji konečně odeslal

3:14

Quackity

uprimne bych byl moc rad. budu radsi kdekoliv jen ne tady. muzu si teda sbalit nejake veci a nebude ti to vadit?

Známe se teprve pár dní a já už jdu k němu přespávat. Je fakt hodnej. Jen teď doufám že to myslí vážně a já nebudu za idiota. Byl jsem nervózní a nevěděl jsem co mam čekat za odpověď. Ale dostal jsem ji velmi rychle.

3:15
Will

ovšem že to myslim vazne. Muzeme se sejit na hristi, jak je tam ta obri skluzavka?

On to opravdu myslel vážně. Jsem rád že odsud můžu vypadnou... alespoň na chvíli.

3:16
quackity

dekuji ti moc. opravdu jsi me zachranil. do 15 minut budu na hristi. <3

3:16
will
uz vychazim budu tam tak za 10 minut

Rychle jsem vstal z postele vytáhl batoh a ze skříně jsem si dal do batohu 2 trička, zubní kartáček, pár sešitu, tužku, našetřené penízky a klíče. Nenápadně jsem se vyplížil z domu. Všichni po sobě řvali v jedné místnosti, takže mě ani nebylo slyšet. Šel jsem v pomalejším tempu, protože jsem měl ještě 6 minut a hřiště mám 2 minuty od baráku.
Po cestě mi začaly téct slzy. Chtěl jsem to zastavit ale nešlo to. Zase se mi vybavilo všechno to špatné, a že toho je. Snažil jsem se to zadržovat, opravdu, ale slzy tekly samy. Tělo mě vůbec neposlouchá.
Je to vůbec dobře že jdu? Neměl jsem zůstat doma? Nedělá si ze mě jenom sradnu? Co když na hřišti nebude? Bude mě někdo hledat? Můj mozek kladl otázky a já se je snažil ignorovat.
Když jsem přicházel k hřišti viděl jsem Willa jak sedí na houpačce má v ruce cigaretu a mává na mě. Šel jsem blíž a blíž ale nemohl jsem přestat brečet. Bylo mi tak trapně. Když mě viděl v jakém jsem stavu tak se rychle zvedl z houpačky a šel za mnou. Přitáhnul si mě k sobě a obejmul mě. "to bude dobrý" hladil mě po zádech a snažil se mě utěšovat. On ale zřejmě neví že se mi chce po tomhle ještě víc brečet, protože si vzpomenu, jak je hodnej a co všechno udělal jen, aby jsem nemusel být doma. Obejmul jsem ho nazpátek a vzlykal jsem mu v náručí.
Po chvíli, jak jsem byl klidnější, jsme se od sebe odtáhli "vážně ti moc děkuju že můžu u tebe být" Řekl jsem mu a koukal se mu při tom do očí. "spíš já děkuju, že nebudu doma sám" Odpověděl mi Will a usmál se. Jak mi tohle řekl, tak jsem se trochu víc uklidnil. "můžem?" Zeptal se mě. Já jen kývl hlavou a vyrazili jsme. Tak do 5 minut jsme byli u jeho bytu. Když jsme přišli dovnitř, tak mě hned zavedl do svého pokoje. Hned jak jsem přešel z chodby do pokoje tak jsem cítil cigarety. Nebylo to nic extrémního, ale bylo to cítit. "není tu uklizeno, dlouho nebylo a asi ani dlouho nebude" Řekl mi Will s klidem "neboj u mě to vypadá podobně" Řekl jsem a uchcetl se. Vlastně to vypadá ještě hůř ale to není podstatné. Měl to tam velmi útulné. Nepořádek dělá pokoj útulnější co si budem. "máš to tady opravdu hezké". Will se jen usmál a schovával kytaru do obalu."ty hraješ na kytaru? Jaktože to nevím?" divil jsem se. "jojo hraju a učitelka i chce, aby jsem si ji vzal na adapťák, ale nevím nevím no". Odpověděl mi. "určitě si ji vem chci tě slyšet hrát"  Řekl jsem a čekal jsem na jeho odpověď.  Jen se pousmál "jo.. jednou ti určitě něco zahraju".  Jak to dořekl, tak jsem se rozhlížel po jeho pokoji a koukal se co všechno tam má. "nevím jak se to říká..um.. chovej se jako doma?" zasmál se Will a já také. Tak jsem hned skočil na jeho postel se svým batohem a poděkoval mu.

caukis
no takze ted mam praxe a dost skoly proto nebudou vychazet kapitoly tak casto ale to uz jsem rikala :] nekdy mam predepsany klidne i 3 kapitoly ale pak to jeste musim opravit a tak dale. omlouvam se a dekuji za to ze si to ctete. mejte se krasne ahooj<3