-you taste like a cigarette- QUACKBUR

2. not my day

pov:Quackity

Přišel jsem domů se stejným výrazem jako většina dní co jsem mezi lidmi.
Byl jsem doma a zjistil jsem že už můžu stáhnout svoji masku, protože nikdo není doma.
Tak jsem šel po celkem náročném dni do pokoje pro oblečení a potom do sprchy.
Ve sprše jsem dostal hysterický záchvat pláče, že jsem myslel, že se už nenadechnu. Takhle jsem brečel už asi přibližně 15 minut.
Motala se mi hlava jak po řetízkovém kolotoči. Černalo se mi před očima.
Usoudil jsem že bude lepší když si sednu na zem. Dál jsem brečel, ale už trochu méně. V rámci možností.
Otevřel jsem šuplík a vzal si nůžky na nehty, přiložil si je ke kůži a chvíli váhal zda to udělám, i když vím že ano. Přitlačil jsem tedy na kůži a táhl, dokud se mi nezačaly dělat červené čárky. Až se z mého stehna stal čárový kód, odložil jsem nůžky zpět do šuplíku.

V pokoji nedělám víceméně nic jiného než jsem na počítači nebo koukám z okna a poslouchám písničky. Jo a zapomněl jsem dodat... Dnes jsem psal přijímací zkoušky. No jak to popsat.
Co se stane stane se, ale jestli se nedostanu tak se stane to, že se už neprobudím. Všichni říkají, že strach mít nemusím, protože se na tu školu, kam se hlásím dostanou i lidi co mají dva body, ale i tak mám strach.
Začalo mě přemýšlení nad životem unavovat tak jsem si šel dát lehký napík, aby jsem si na chvíli odpočinul.
Z mého krásného spánku mě probudilo cuknutí. To to se mi stává celkem často. Jdu se trochu prospat a jen tak sebou zničehonic cuknu. Asi ze stresu. Co já vím.
Po chvíli jsem vstal a šel zase na počítač koukat se na videa. A ano vím že se mám učit.

krasny den vsem!!!
budu doufat ze vas tahle fanfikce bavi.
pisu ji vetsinou kdyz jsem na zastavce nebo kdyz mam az moc casu takze omluvte nejake chybicky :]