-you taste like a cigarette- QUACKBUR

9. i dont want to go there

pov: Quackity

Slyším budík ale vůbec se mi nechce vstávat,
ale pak si vzpomenu.."doprdele" vykřiknu a vyletím z postele. "První den školy!" řeknu si vystresovaně pro sebe. Začnu panikařit a jdu se připravit. Vyčistím si zuby, učešu vlasy zakryju kruhy pod očima, nasnídám se a vyrazím do školy.

Mám školu kousek od baráku, takže můžu chodit pěšky, což je super když mám doslova hrůzu z cizích lidí .
Teď momentálně jdu už asi 15 minut a vidím před sebou školu. "Panebože no to snad ne"
řeknu si. Je tam tolik lidí, někteří jsou zmatení a neví kam mají jít a nějací starší sedí na schodech, pijí kávu a kouří cigarety.
Začnu se kolem sebe ohlížet a vidím, že z druhé strany než jsem přišel já přichází Karl.
Karl se tak zvláštně ohlížel, že mě nejspíš nevidí, tak jsem mu zamával. Rozběhl se ke mně a obejmuli jsme se. "Tyjo tady to je jak v blázinci" řekne Karl "Pěknej chaos tady je. Vůbec bych nechtěl být na místě lidí co tu nikoho neznají" Odpovím mu. Vykládáme si s Karlem a jdeme do třídy. Karl se na mě díval stylem "kam jdeš? ", ale já měl číslo třídy napsané na ruce, takže jsem věděl kam jdu.
Přišli jsme do třídy a byly obsazené jen dvě místa, takže to bylo v pohodě.
Karl si sedl do první lavice u okna a já hned za něj, protože takhle sedíme blízko sebe a nemůžou nás učitelé rozsadit, protože se nemůžeme bavit. Chytrý co? Teď jen ať si ke mně nikdo nesedne, protože už teď vím že neodmítnu. Bylo by mi jich líto.
První den máme jen tři hodiny, aby jsme se seznámili se školním řádem, co máme za rozvrh, kde je jídelna atd atd..
S Karlem si povídáme už asi 10 minut a zbývá tak 15 do zvonění, radši vždy přijdeme dříve než později.
Už začíná hodně lidí přicházet a vypadají o dost vyspělejší než já. A nejhustější na tom všem je že každej má svůj styl. "aaa na to jsem se těšil, každej si tu nosí co chce a co se mu líbí" Říkám radostně Karlovi a začneme si nenápadně povídat o lidech co přichází.
Přišel tam třeba strašně vysokej blonďák který měl piercing v uchu a rtu s asi o hlavu menším brunetem s páskou okolo hlavy, jako měly želvy ninja. Podívám se na Karla a ten z něj nespustil oči. Začnu mu mávat před obličejem rukou. "Haló jsi tu? " zasmál jsem se. "jojo" řekl Karl a furt na něj koukal. A kluk s páskou si toho všiml a zamával mu. Karl hned zrudl. Byl rudej jak rajče. Začal jsem se smát. Pak jsme dál pozorovali přicházející lidi a čekali na zvonění.

ahojky. tak jak vidite quackbur nikde. uz mam ale napsanou dalsi kapitolku a tam to bude zajimavejsi hihihi. mejte krasny den tralalala.