Kousnutá Alfou 2

9. Kapitola Moonstars

Pomocí stěny jsem se dostala až ke schodům. Ale pak jsem se zarazila. V tomhle nikam nemůžu. Podívala jsem se na své oblečení.

,,Anastasie, co tady děláte?" Ohlédla jsem se a uviděla možnost.

*****

,,Lauro, no já... bych... potřebovala nějaké oblečení, abych mohla jít dolů. Jo, chci jít dolů." Musela jsem vypadat jako debil. Culila jsem se a blekotala nesmysli. Laura na mě koukala dost zaraženě, ale pak se rozesmála.

,,No jistě. Pojď, tady kousek mám pokoj, něco ti vybereme. Můžeš sbalit nějakého Alfa vlka." Zasmála se a já s ní. No to určitě, další vlkodlačí magor, to mi tak chybí. Ale nechám jí v tom.

Laura mi dala jakési krátké tričko a potrhané džíny. Myslím, že do nočního klubu je to perfektní. Není to vůbec můj styl, ale co už. 

Dokulhala jsem až k hlavnímu vchodu a vzala první kabát na který jsem narazila. Laura mi vnutila i lodičky a to na má zranění nebylo úplně ideální. Ale to překousnu.

Vyšla jsem "svižnou" kulhavou chůzí ven. Všude před domem stála auta s řidiči. Někdo by mi mohl pomoct. Došla jsem k prvnímu auto a zaťukala na řidiče, který spal. Trhl sebou a vystrašeně se na mě podíval. Okénko sjelo dolů a já míle pozdravila.

,,Já... já... já... prosím neříkejte to na mě. Já jsem byl jen strašně unavený, nechtěl jsem usnout. Prosím." Byl opravdu vystrašený. Vím že je to ode mě asi podlé, ale.

,,Tvému Alfovy nic neřeknu, ale musíš pro mě něco udělat." Řekla jsem přísně.

,,Cokoliv."
,,Odvezeš mě do Moonstars." Řekla jsem a otevřela si dveře na zadní sedadla.
,,Ale já tady musím počat a..."
,,Chceš abych to řekla Alfovi?" Skočila jsem mu do řeči.
Na to už nic neřekl a jen nastartoval a já doufala, že jedeme správně.

A opravdu do dvaceti minut mě vysazoval se slovy "hezkou zábavu" a odjížděl.
Už byla tma a v tmavé uličce zářil jen let nápis Moonstars. Trochu jsem zapochybovala, jestli tam opravdu chci jít. Tuhle část města znám dobře, ale tenhle klub si nepamatuju.

Zhluboka jsem se nadechla a vyrazila jsem na vratkých nohách do klubu. Podpatky mě dřeli na patách a já už jen čekala, kdy mi vypoví službu.
Otevřela jsem dveře a na bolest nohou jsem v tu ránu zapomněla.

Uvnitř hrála opravdu hlasitá hudba a všude byl kouř, který nápadně připomínal marihuanu. Alkohol se snažil přebít vůni kouře a docela se mu to dařilo.

Udělala jsem několik kroků do budovy a hned zalitovala. 
,,Copak tady dělá taková kočka sama?" Ozval se opilí hlas po mé pravici.
,,Hledá svého nezletilého bratra." Odpověděla jsem stroze a pokračovala pomalím krokem směr k baru. Při pomalé chůzi mé kulhání nebylo poznat.
,,Ale no tak puso, nedělej drahoty." Ozval se zase ten hlas a chytil mě za loket. To už jsem se po něm ovšem ohnala a schytal pěknou ránu do tváře. Jeho podnapilí stav mu jen dopomohl k zemi. Nikdo z klubu si toho naštěstí nevšímal a já šla dál k baru.

Posadila jsem se na barovou židličku a čekala na barmana, který skoro hned přišel.
,,Tak co to bude slečno?" Dívala jsem se do mužské tváře, ale slyšela jsem ženský hlas. Trochu mě to zaskočilo, ale hned jsem se vzpamatovala a vypálila ze sebe.
,,Hledám svého bratra je..."
,,Poslyšte slečno, chápu, že asi máte o svého bratra starost, ale..."
,,Je nezletilej a podle všeho tady prodává koks, takže jestli nechcete mít problémy, tak mi hned řekněte, kde ho najde!" Nemělo smysl se zbytečně zakecávat, chci odtud rychle pryč.
,,Ne tak na hlas!" Křikl/a na mě polohlasem a naklonil/a se ke mně.
,,Vidíš ty dveře vedle baru, vlevo od nás?" Jen jsem pokývala a čekala co řekne.
,,Tak se to všechno děje. Tvého bratra znám a je v pořádném průseru. Dluží jim docela slušné prachy a nějakou tu službičku." A sakra.
,,O jaké částce se baví a jaké službičce?" Vyptávala jsem se dál.
,,To už nevím, jen vím, že je to dost vážný." 
,,Děkuju." Řekla jsem jen a chystala se jít k dveřím.

,,Počkej ještě. Nechodívala jsi sem před pár lety s takovou partičkou holek. Bylo vás asi pět nebo šest. Chodili jste sem tančit." Jak to ví? Ten hlas mi někoho připomíná, ale... no jasně.
,,Siso?" Zeptala jsem se překvapeně.
,,Jsi to ty kopretinko." Zasmála se a přes barový pul si mě přitáhla do objetí.
,,Já bych tě vůbec nepoznala a tohle místo taky ne. Vchod byl úplně z jiné strany a jméno bylo jiné, a celkově to tu bylo úplně jiné. Jak se máš?" Nemohla jsem uvěřit že je to ona.
,,No, žiju kopretinko. Ale to spíš ty mi vysvětli toho tvého bratra. Já myslela, že nemáš sourozence, že žiješ jen s matkou, která tě má za slušnou školačku." Začala se mi posmívat, tak jako tenkrát.
,,Je to nevlastní bratr. Syn mého otce a..."
,,Tvůj otec je mrtvej." Koukala nechápavě.
,,Pro mě to byl taky šok." Zasmála jsem se.
,,Hele ode mě to nemáš jasný, ale nevím kolik tvůj brácha dluží, jen že je to docela dost a ta službička." Naklonila se ke mně a co nejtišeji zašeptala. ,,...život za život."
,,Cože!" Zakřičela jsem až se na nás pár lidí ohlédlo.
,,Ššš" Umlčela mě rychle a stáhla si mě blíž k sobě. ,,Tenhle klub je hodně prolezlej špínou a podvodama. Doporučila bych ti zmizet a na svého bratra zapomenout." Odtáhla se a šla obsloužit nového zákazníka, který se posadil hned vedle mě.

Jak ho z toho vysekám? Přestala jsem přemýšlet a rozešla se od baru ke dveřím. Po cestě do mě málem narazila jedna slušně opilá skupinka chlapů, jen tak tak jsem se jim vyhnula.

Podívala jsem se nad dveře přede mnou. Chvíli jsem hledala odvahu, až pak jsem vzala za kliku. Dveře šli snadno otevřít a já vešla do černo černé místnosti. Udělala jsem jen krok dovnitř místnosti od dveří a dveře se zprudka zabouchly. Mé oči oslepilo ostré let světlo a já spatřila na bušeného chlapa držící dveře. A jsem v háji.

,,Co pro Vás mohu udělat slečno. Ozvalo se za mými zády. Otočila jsem se za hlasem a spatřila vysokého, svalnatého, černovlasého muže kolem třicítky. Oči mi skoro hned sjeli k člověku na kterého mířil zbraní. No člověka, spíš vlkodlaka. Lukase.

,,Přišla jsem si pro bratra." Řekla jsem suverénně, ale uvnitř jsem se klepala jako ratlík. 
,,Och tak. To vás budu muset zklamat slečno Vy už žádného bratra nemáte." Zasmál se ďábelsky a tem muž u dveří s ním.
,,Všechno má svou cenu." Muž naproti mě na mě zaujatě pohleděl.
,,To ovšem." Lukas sebou začal házet a něco vykřikovat, ale přes látku která mu zakrývala pusu jsem nic nerozuměla.
,,Ale jeho cena je vysoká. Hodně nám dluží a já neodpouštím." Vážně se na mě díval, ale zdálo se, že se mu v hlavě vynořil nápad.
,,Co za něj chceš?" Muži zajiskřilo v očích a roztáhl se úsměv na tváři, který odhalil jeho zlatý zub.
,,Pět mega a noc s tebou kotě." No to snad nemyslel vážně.

,,Tolik vám snad nedluží, ne?" Tolik by za kokain nemohl dát.
,,To jsou úroky má drahá. A ta noc s tebou by vynulovala jistou službičku, kterou mi dluží." Nestihl skoro ani doříct větu a já mu do ní skočila.
,,Jakou službu ti dluží." On se jen usmál a klidným hlasem dál pokračoval.
,,Život za život."

Ahoj
Doufám, že se vám nová kapitola líbila. Moonstars rozhodně nekončí a ještě si v něm užijeme spoustu zábavy. Ve středu a nebo další týden v pondělí. (Blíží se zkoušky a já musím ve škole máknout, takže nejspíš budou kapitoly jen jednou týdně.)
Budu strašně moc ráda, za vaše názory, tipy, hlasy a opravy chyb.

Krásný pondělní podvečer.
Vaše AmynkaM