2. Kapitola ,,Ano, tati?

381 34 5
                                    

,,Takhle mi nikdy nikdo neřekla, ale moc se mi to líbí. Takhle mi můžeš říkat, ale jen ty. A jmenuje se Bedřich. Hrajeme dál. Povídej." Je jsem se pousmála a pokračovala jsem dál ve svém monologu. ,,...Bedřichu já nevím, co odpovědět. Mé srdce bylo roztříštěno na miliony kousků, ale tobě se podařilo ho opět slepit. Jen díky tobě se opět směju. To díky tobě mám opět v životě pro co žít." Zakončila jsem monolog a Nora mi vytrhla panenku z ruky. ,,A teď si dají pusu." prohlásila.

Je vážně roztomilá.

★★★★★

,,Mám nápad." Vykřikla z ničeho nic, pohodila panenky na zem a odběhla kamsi za mě. Opatrně, abych si neublížila, jsem se pro panenky ohnula a položila je do hradu hled vedle mě.

,,Anastasie pojď stavit zámek z dek." Křičela jásavě Nory. Jen jsem se pousmála a zavolala nazpátek.
,,Vždyť už tady máš krásný hrad." Začala jsem se smát, když přiběhla a hleděla na mě nevěřícně.
,,Ale hrad není zámek." Začala se taky smát. Tlačila vozíček, novou cestičkou z hraček, doprostřed pokoje.

,,Chytej, Stázko." Křikla Nory někde za mnou. Nechápala jsem, co by to mohlo být, když v tom mi na hlavě přistála deka.

,,Zvedni to nad hlavu a já to přidělám ke skříni." Volala Nory rozkazy a já se je snažila, alespoň trochu přes zranění, plnit.

Nějakou chvíli to trvalo, ale nakonec se nade mnou objevila střecha "zámku" a jedna malá chodbička ven.
Myslím, že jsem pokryly skoro celý pokoj dekami, polštáři a plyšáky.

,,Koukej, mám tady spoustu her, takže..." Začala ukazovat na všechny možné deskové hry Nory. Já nikdy neměla pokojíček plný hraček. Otec říkal, že to děti jen rozmazluje. Ale lidé i vlci názory mění. Jen blbec nezmění názor, že?

Nakonec jsem vybraly Desítku. Harry Potter deskovka. Ano, znám Harryho Pottera, četla jsem všechny knihy a viděla jsem i filmy, ale nějaký posedlí fanoušek. To se ovšem nedalo říct o Nory. Tak znala snad každou větu i zákulisní scény.
Získala jsem dva body a byla jsem ráda.

Takhle jsme v našem zámku seděly docela dost dlouho. Zahrály jsme si snad všechny hry, které tady Nory měla. Pexeso, člověče nezlob se (škoda, že se to ve vlčí formě nejmenuje spíš "vlče nesežer mě" nebo tak něco), zvířata v kostce, svět v kostce, historii v kostce... no prostě všechny věci v kostce, bomba, věž a nakonec Nory přinesla i Karla čtvrtého. Na to, jak byla malá, toho znala opravdu hodně. Je velmi chytrá a bystrá.

Při dalším kole Desítky, kdy jsem konečně našla otázku, na kterou jsem znala odpověď.
,,Ano!" Zakřičela jsem z plných plic a Nory začala jásat se mnou. V tom se zprudka rozrazily dveře.

,,Eleanoro."

Chvíli před otevřením dveří v jídelně:

,,Drahý, kde je Eleanorka?" Ptala se trochu udiveně Luna smečky. Alfa pohlédl na Lauru a tázavě zvedl obočí.

Laura se zasekla v pohybu a podívala se do očí svého Alfy.
,,Alfo já..."
,,Kde je Eleanora?" Zvedla se Luna ze svého místa a skoro až vykřikla.
,,Já jí nechala..." Nemohla se stále zděšená Laura, svým vlastním chováním, vyslovit.
,,Lauro!" Křikli po ní Alfa s Lunou v jednohlasu.
,,Já jí nechala v pokojíčku..." Na chvilku se odmlčela a přítomní nevěděli, co si myslet, nebo jestli bude ještě něco, co Laura řekne.
,,...s Anastasií." Zašeptala tak potichu, že jí sotva svým vlčím sluchem Alfa s Lunou zaslechli.

Kousnutá Alfou 2Where stories live. Discover now