Všechno není Perfektní ||hyunlix||

Kapitola 2.

Když se ozval zvonek a hodina začala, vstoupili do učebny čtyři kluci. "A kurva" posteskl si Jisung a podíval se na čtveřici kluků co si právě sedali do zadních lavic.

"Ale...ale koho pak to tu máme?" Začal ten nejvyšší z nich. "veverka, kuře a támhle v zádu je i ta liška..." Pokračoval aby získal jejich pozornost. "Hele Hyunjine klidni se. Jestli si nepamatuješ naše jména, tak já ti je mile rád zopakuju." Usmál se ironicky Felix. " takže tohle je Han Jisung..." ukázal na svého spolusedícího." Tohle Yang Jeongin..." pokračoval a ukázal na chlapce sedícího o lavici ve předu. " a já se jmenuji Felix kdyby jsi nevěděl." Dokončil svůj monolog těsně před tím, než mu Hyunjin věnoval jeden ze svých vraždících pohledů.

"Nejsi ty náhodou drzý?" připletl se do jejich konverzace Hyunjinův spolusedící. "Minho tohle si vyřeším sám~" okřikl ho vyšší, ale přerušil je učitel který se záhadně objevil ve třídě. "neruším vás chlapci?" Zeptal se znuděně a nadzvedl obočí. "Tohle si s tebou ještě vyřídím Felixi..." zavrčel Hyunjin než si konečně otevřel sešit.

Když učitel dokončil svůj nekonečný výklad, vyvolal Hyunjina k tabuli. Protože to určitě všechno umí když si při hodině povídá s ostatními. Když se Hyunjin dostavil k tabuli, otočil se směrem kde seděl Felix a znova ho začal propalovat jeho vraždícím pohledem. "Takže dám ti pro začátek něco lehkého, pověz nám něco o tom jak se sestrojují geometrické útvary." Hyunjin ztuhl a s vykulenýma očima zíral na vyučujícího. "Ehem... No" začal něco mumlat, ale bylo vydět že mu v hlavě nic nezůstalo. "No...?" Zopakoval po něm učitel už s trochu netrpělivým výrazem. "No...čtverec, kvádr a kružnice?" Zeptal se nervózně Hyunjin. "Ty jsi fakt marný... běž si sednout zpátky" odsoudil učitel a třída se začala chechtat. Hyunjin se nakonec vrátil na své místo a hodina pak probíhala normálně, až na to že si Felix s Jisungem celou dobu povídali o kravinách...

Asi pět minut před koncem hodiny se to už nedalo vydržet a učitel hodil po Felixovi fixu, ten se jí čirou náhodou vyhnul, protože zvedal tužku ze země (tužku o kterou se s Jisungem celou hodinu hádali). A jelikož fixa netrefila Felixe, tak letěla dozadu a trefila Minha přímo do čela.

Oba dva kluci se na sebe podívali "tak tohle dopadne špatně" usoudil Felix a začal dělat jakoby nic, to mu ale moc nepomohlo, protože tou samou fixou ho Hyunjin flákl ze zadu přímo do hlavy. "To bolelo!" Vykřikl Felix a chtěl mu rozbít hubu sešitem, ale zazvonilo na konec hodiny.

Když Felixovi došlo že by asi měli zdrhnout, popadl Jisunga i Jeongina za triko a rychlým krokem je táhl ven ze třídy.

Felix's pov:

Když konečně zazvonilo, rozhodl jsem se využít situace a odejít dřív než si nás všimnou. Protože by to mohlo skončit špatně.

Táhnul jsem kluky přes celou chodbu. "Lixi proč tak spěcháme?" Zeptal se mě nic netušící Jeongin. "No tak trochu jsem nasral Hyunjina a Minha..." On se na mě podíval takovým tím pohledem 'jako vážně?' a začal utíkat jako o život. Možná asi protože nám o život dost možně šlo.

Procházeli jsme chodbou která vedla do učebny chemie, a ano po matice máme chemii, někdy tak přemýšlím který dement to takhle debilně vymyslel.

Celou cestu si kluci povídali o nějakých blbostech takže jsem to úplně vytěsnil z hlavy a dělal že poslouchám. "No tak co myslíš Lixi?" Zeptal se Jisung, a jelikož jsem neposlouchal tak nevím na co se mě ptá. Nervózně jsem zakýval hlavou na souhlas. Oba dva se na mě divně podívali a pak zase pokračovali v jejich nesmyslné konverzaci. Možná by mě i zajímalo na co se ptali...

Když jsme se dostavili před velké šedé dveře s číslem '573' přišel ke mně nějaký student asi o rok starší a začal na mě mluvit. "Um ahoj ty jsi Felix že?" Zeptal se. "No jo jsem" odpověděl jsem trochu nedůvěřivě. "Jenom že jsem tvůj fanoušek na tiktoku, tak jsem rád že chodíme do stejné školy." "Um no tak to jsem taky rád" odpověděl jsem protože mě to docela zarazilo. "Nechceš se třeba někdy po škole sejít?" Zeptal se mě. "uh asi jo klidně" usmál jsem se na něj. "dobře, tak zatím" taky se usmál a odešel. No ty vole.

"Felixi..." otočil se na mě Jisung. Tak tohle bude na dlouho. Pomyslel jsem si.

Vešli jsme do učebny a sedli si do lavic. Tentokrát už se bát nemusím, Chan a jeho skupinka mají teď jinou hodinu. A asi si si říkáte že je to divné že s Hyunjinem a Minhem chodíme to třídy, ale já s Jeonginem jsme nastoupili do školy o dva roky dřív...

<Time skip>

Hodiny uběhli dosela rychle a my už byli na cestě na oběd.

Se Sungem jsme si sedli k zadnímu stolu a čekali na Jeonjina, ten sebou vzal ještě nějakého kluka. Myslím že to asi bude jeho spolusedící.

"Kluci tohle je Seungmin" představil nám docela vysokého chlapce "radi tě poznáváme, že Sungu?" Usmál jsem se a loktem jsem šťouchl do Jisunga který byl momentálně mimo realitu.

Chvíli jsme si povídali ale potom nás smích přešel když si k nám přisedla Chanova parta.

Já, Jisung, Jeongin a Seungmin jsme se na sebe podívali a v hloubi srdce doufali že je to jenom sen...
____________________________________

Helou!!
Long time no see...

Takže tady máte další kapitolku (doufám že líbí)
Jenom kdyby jste měli nějaké nápady na pokračování, tak je velmi ráda přijmu<33

Thank you for your support!!