3

35 3 0
                                    

,,Tak, se měj, ahoj zítra!" Zavolala jsem ještě na Abby, když se naše cesty rozdělily, a my jsme se každá vydala jiným směrem k sobě domů. Nebydlely jsme od sebe daleko. Jen pár ulic vedle, což byla výhoda, protože jsme spolu mohly chodit ze školy a taky do školy.

Mé kroky vedly podél řeky městem, a směřovaly k bytovce, kde jsem bydlela. Ta se nacházela v trochu klidnější části města, poblíž pěkného a docela velkého parku, kam lidi chodili venčit psy, zaběhat si, a nebo si jen v klidu posedět na některé z laviček pod okrasnými třešněmi. Ty teď začínaly zdobit nádherné růžové květy, protože se pomalu blížilo jaro. Letos stromy začaly kvést hodně brzy.

Přišla jsem blíže k parku a před sebou už viděla naši bytovku. Byl to obyčejný velký dům čistě bílé barvy. Pokud budu ignorovat pár graffiti nápisů, které ji trochu narušovaly. Alespoň ji ale trochu oživily. Jinak totiž nebyl dům nijak zajímavý.

Zadívala jsem se nahoru a zahlédla okno svého pokoje. Odráželo se v něm sluneční světlo, jelikož dnes bylo hezky, a tak se nepříjemně lesklo. Myslím ale, že i přes to jsem zahlédla našeho kocoura, jak mě netrpělivě vyhlíží.

~~~

Když jsem došla domů, klasicky jsem během chvilky zase skončila na instagramu. Prokletá aplikace. Otevřela jsem si některé stories, na které jsem během školy ještě neměla čas.

Někdo se na síti chlubil svým dokonalým úsměvem a falešnými řasami, někdo měl potřebu, aby všichni věděli, s kým včera trávil čas, nebo kde byl tentokrát na kafe. Klasika - pomyslela jsem si. Nic zajímavého.

Ne, že bych na sociální sítě sama někdy něco přidávala, to se stávalo opravdu zřídka. Ale nevím, proč bych tam dávala přesně takovéhle věci, které nikoho nezajímají. Nebo alespoň mě ne. Nevím, co jsem si myslela, že tu najdu zajímavého.

Už jsem měla chuť aplikaci zavřít, když v tom jsem něco zajímavého přecejenom zahlédla. Dobře, možná ne až tak zajímavého, ale i tak bych se na to mohla dívat bez mrknutí půl hodiny. Tak božská byla tvář, kterou jsem právě teď měla před očima.

Nepatřila nikomu jinému, než Adamovi. A samozřejmě mu to tam neuvěřitelně slušelo. Na fotce byl s nějakým svým kamarádem, kterého jsem dnes zahlédla s ním u obědového stolu. Nějaký kluk s hnědými vlasy, které mu sahaly div ne po ramena. Nejspíš proto jsem si ho zapamatovala. Jeho účes byl dost zvláštní. Ten kluk rozhodně potřeboval ostříhat.

Oba na sobě měli fotbalové dresy, takže hádám, že fotka pocházela z tréninku. Adamovy vlasy byly mírně rozcuchané, a po čele mu stékalo několik malých kapek potu. I přesto ale vypadal božsky.

Ještě chvilku jsem na fotku zírala. Z té chvilky se stala trošku delší chvíle. Mně to v hlavě začalo šrotovat. A najednou jsem dostala nápad.

Mé nutkání pozvat Adama na ples bylo tak silné. V hlavě mi pořád dokola zněla slova Abby: ,,Byla by to dokonalá příležitost, jak se dát dohromady. Jak z nějakého filmu". V hlavě jsem měla asi milion představ toho, jak spolu my dva tančíme. Jak mě drží v pase, společně se pohybujeme do rytmu, a přitom si hledíme hluboko do očí.

Zavřela jsem instagram, a na mobilu vyhledala aplikaci s poznámkami. Byl to pro mě bezpečnější prostor, než kdybych psala rovnou do zpráv.

Jakmile se přede mnou objevila klávesnice, začala jsem vyťukávat text, jako by mi šlo o život.

,,Ahoj, chystám se letos přihlásit na taneční a napadlo mě, jestli bys neměl zájem jít se mnou."

Větu jsem si po sobě přečetla. Pro začátek to vypadalo docela dobře, teď to jen nepokazit. Pokračovala jsem dál ve psaní.

Vím, že se nějak neznáme. Vlastně nejspíš ani nemáš ponětí o tom že existuju. Já o tobě samozřejmě ano. Miluju tvé vlasy a oči, v obleku ti to určitě bude neuvěřitelně slušet. Myslím, že by nám to spolu mohlo klapat. Teda tím myslím samozřejmě to tančení, ne nic jiného. Měj se hezky - Jude Evansová

Dopsala jsem zprávu a rychle ji slétla pohledem.

,,Bože, Jude ty ses asi dočista pomátla!" Musela jsem sama sobě nadat nahlas. Tohle v životě nemůžu odeslat. Nevím, co mě to vůbec napadlo, horší zprávu od holky žádný kluk ještě nedostal. A tuhle Adam taky nikdy nedostane. Kdyby ano, propadla bych se hanbou tak hluboko, že bych se dostala až na druhou stranu zeměkoule.

Rychle jsem poznámky zavřela, abych se na tu příšernost nemusela dívat, a mobil jsem pro jistotu zahodila na postel, jako by to byl jedovatý hmyz.

Musela jsem začít přemýšlet nad něčím jiným, jinak už bych se asi zbláznila. Vstala jsem, a dostala se do kuchyně, kde jsem prošmejdila každou skříňku do jedné, ve snaze najít něco k jídlu. Bůh ví, proč v tomhle baráku člověk nikdy nemůže najít nic dobrého. Nakonec jsem po chvíli pátrání objevila mou oblíbenou čokoládu.

Spokojeně jsem s ní odkráčela do mého pokoje a zabouchla za sebou dveře. Pohodlně jsem se uvelebila v sedacím vaku a pustila si nějakou hloupou romantickou komedii, abych rozptýlila své myšlenky.


Dance of loveKde žijí příběhy. Začni objevovat