Název Zatím V Procesu | HP Ff

¹

Dveře od kupé se otevřely. Škvírou mezi posuvnými dveřmi a tenkou zdí hleděly do prázdného kupé dvě oči. Škvíra se ještě zvětšila a do místnosti vešla mladá dívka, její věk byl neurčitý ale podle výšky by jí mohlo být tak kolem jedenácti let. Vyspělost v obličeji ale tvrdila něci jiného.

Dívka se usadila na jedno z míst a čekala až se vlak rozjede. V bledé ruce svírala tlustou knihu kterou po usazení otevřela.

Její bílé vlasy nabraly šedohnědý odstín.

Dívka uchopila knihu pevněji do rukou a začala číst.

Najednou se rozrazili posuvné dveře a do kupé vstoupili tři chlapci.

,,Je tu volno?” zeptal se jeden z nich a posunul si brýle blíže ke kořenu nosu.

,,Samozřejmě,” odvětila dívka.

Chlapci se tedy usadili naproti ní a jali se začít seznamovat.

,,Já jsem James Potter.” řekl brýlatý chlapec.

,,Já jsem Sirius.” pověděl ten s černými vlasy.

,,Mé jméno je Remus Lupin.” představil se ten poslední a natáhl k dívce ruku ,,jak se jmenuješ ty?”

„Alice” odpověděla dívka a podávanou ruku přijala.

„Kolik je ti let, Alice?” zeptal se Remus.

„Je mi jedenáct,”

Alice zvedla hlavu od knihy a upřela na Rema oči, každé mělo jinkou barvu - pravé bylo modré ale to druhé, mělo barvu tmavě šedou, usmála se na něj.

„A kolik je vám?”

„Taky jedenáct.” odvětili chlapci zároveň.

„Vážně ti je jedenáct? Já bych tě typnul tak na patnáct minimálně,” podíval se na ni James.

„Ano je mi jedenáct.” ušklíbla se Alice. Poté se znovu obrátila ke knize a chlapců si přestala všímat.

Než se plně začetla stihla ještě zaslechnout že jsou všichni chlapci z kouzelnické rodiny a všichni tři by chtěli do Nebelvíru.

Ona sama ještě nevěděla do jaké koleje by chtěla, ale Zmijozel připadal v úvahu nejméně.

Když později zvedla zrak od knihy, zjistila že jeden z chlapců právě vcházel do uličky, přičemž za sebou zavřel dveře.

Alice založila knihu kterou poté zavřela a rozhlédla se po kupé. Její pohled zastavil na novinách položených na volném místě, na kterém předtím seděl James.

„Můžu se podívat?” zeptala se chlapců.

„Klidně” odpověděl Sirius a otočil se zpět k Removi.

„Díky” poděkovala Alice a noviny si rozložila na klín.

Nic moc zajímavého tam nebylo, tedy až na informací o povýšení Kingsleyho Pastorka na post hlavního bystrozora. Také tam bylo pár informací o tom jak letos vcelku hojně rostou mrkve, ale to Alice moc nezajímalo a tak noviny zase vrátila zpět a začala poslouchat rozhovor Siria a Rema.

***

Když se James, celý červený vzteky, objevil ve dveřích kupé, bylo něco málo po poledni. Usadil se zpět na své místo a otočil se ke svým spolužákům. Mezitím se už i uklidnil a tak se přidal k diskuzi.

„Ahoj” pozdravil James.

Ostatní mu kývli na pozdrav.

„Jak už jsem říkala, než přišel James,” pokračovala Alice. „Moji rodiče jsou mudlové.” při řeči její vlasy nepovšimnutelně zrudly.

Poté co domluvila se ujal slova Remus: „A kde jsi vlastně byl ty, Jamesi, že jsi se vrátil tak nakvašený?”

„To je jedno. A do jaké koleje bys vůbec chtěla jít, Alice?” Pokusil se to James zamluvit.

„Já vlastně ani nevím, moc jsem o tom nepřemýšlela ale napadlo mě, že Havraspár by nebyl zase tak zlý.” odpověděla rozpačitě Alice.

Chlapci se najednou zatvářili udiveně a ukázali na její vlasy, které pomalu šedly. Dívka vzala jeden pramen do ruky a podívala se na něj, poté něco nesrozumitelně zamumlala.

„Co to máš s vlasy?” zeptal se udiveně Sirius.

„Jsem metamorfomág” vysvětlila Alice.

„Neříkala jsi náhodou že jsi mudlorozená?” otázal se Remus.

„Ano, vždyť jsem” zrudla v obličeji a otočila se k oknu.

Tímto jejich rozhovor skončil.

Do dveří vešla postarší čarodějka s vozíkem plným sladkostí a zeptala se jich zda by něco nechtěli. Dívka jen zavrtěla hlavou a otevřela svoji knížku.

Chlapci si každý něco koupil.

„Vážně nic nechceš?” zeptal se dívky Sirius. „A co to vlastně čteš?”

Alice knihu založila a otočila se zpět k chlapcům.

„Děkuji” pověděla a vzala si jednu sladkost. Poté zvedla knihu a ukázala chlapcům obálku.

„Není za co” odpověděl Sirius a nahnul se blíže ke knize aby mohl obálku řádně prozkoumat.

„Takové písmo jsem ještě nikdy neviděl” přiznal Remus, „co se tam píše?” tázal se.

„Dějiny Bradavické školy, abych byla v obraze.” odvětila klidně Alice.

***

Všichni čtyři vystoupili z vlaku a porozhlédli se kolem.

„Prváci ke mně!” volal hluboký hlas.

Otočili se tím směrem a viděli vysokého muže který držel lucernu a mával s ní.

Šli tedy za ním.

„Já sem Rubeus Hagrid, sem tu bych vás vodvez do Bradavic.” vysvětlil mile Hagrid.

„Vy ste určitě všichni od čarodějů, ne? Tak víte co se teď bude dít.”

„Ne, to asi ne, pane profesore. Pocházím totiž z mudlovské rodiny.” řekla vystrašeně Alice.

„Podívej se holka já nejsem žádnej profesor mě můžeš klidně tykat” pověděl Hagrid a usmál se.

Poté už jen vysvětlil že mají vlézt do loděk, nejlépe po čtyřech, a potom co nastoupili je čekal nádherný výjev Bradavického hradu, který pro ně bude nadcházejících sedm let druhým domovem.

(822 slov)

Annieee686