His Secret Bodyguard 2 // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 2

Kliknul jsem na druhou nahrávku, musel jsem pár vteřin počkat, až se načetla... Mohl jsem cítit adrenalin v žilách a strčil jsem si ruku do vlasů.

S reproduktoru vycházelo zvonění, jako by někdo někomu volal...

„Kdo je to?" řekla Brynn a já jsem zavřel oči, snažil jsem se ji představit.

„To jsem já. Poslouchej, zrovna mě pustili. Jdu tě hledat," řekl Ryan... Byl to hovor mezi nimi, zajímalo mě, kdy to bylo.

„Pustili tě," řekla Brynn, její tón odhaloval, že byla zklamaná a taky lehce znepokojená.

„Jo. Dneska ráno. Kde jsi?" zeptal se.

„Nechci tě vidět, Ryane," řekla.

Zasmál se.

„Zlato, víš, že tohle není možnost. Kromě toho, jestli mi neřekneš, kde jsi, najdu Harryho a řeknu mu pravdu," konstatoval. Zastavil jsem to a zavolal jsem Jeffovi.

Zvedl to. Než jsem se ho zeptal, co bych měl dělat, začal mluvit.

„Ahoj, vlastně jsem ti chtěl zavolat. Posílám ti domů extra chlapy, jenom abychom pojistili tvoji ochranu," vysvětlil.

„Proč?" zeptal jsem se zmateně.

„Pamatuješ si a toho týpka, co chodil s Brynn? Toho násilnického, co šel do vězení, když zemřela?" zeptal se.

„Jo. Ryan," řekl.

„Jasně. No, dneska ráno ho pustili a nejsem si jistý, jestli proti tobě něco neplánuje. Ale je pro jistotu, chtěl jsem se ujistit, že jsi měl doma ochranku navíc," vysvětlil. V tu chvíli jsem měl pocit, jako by se mi zastavilo srdce...

Odkašlal jsem si, musel jsem si připomenout, abych nezapomněl dýchat.

„Dneska ráno? Pustili ho dneska ráno?" zeptal jsem se, uvědomil jsem si, že druhá nahrávka byla jen pár hodin stará. Byla naživu. Skutečně byla naživu...

„Ano. Proč mi voláš?" zeptal se. Sotva jsem dýchal.

„Nic. Musím jít," řekl jsem, zavěsil jsem a stiskl jsem play...

„Neřekl bys mu pravdu... Protože víš, že pak bys mě neměl pro sebe, což nechceš. Ho vynech," řekl Brynn.

„Dobře, tak co kdybych zajel pro tvou dceru k její babce? Víš, je jí pět. Mohla by rozumět věcem, které bych jí řekl," řekl Ryan a mnou projela panika. Jak věděl, že tam Grace byla?

„Neopovažuj se... Přísahám, jestli se jí dotkneš, budeš toho litovat po zbytek života, což nebude trvat moc dlouho, protože tě zabiju, jestli jí ublížíš," konstatovala Brynn, mátla mě... Byl jsem překvapený, že jí na Grace záleželo. Zvláště vzhledem k tomu, že zfalšovala smrt, aby nemusela být matka...

Ryan se zasmál.

„Vypadá jako ty, víš? Má tvoje oči," řekl.

„Nech ji být," řekl Brynn.

„Pozdě," odpověděl Ryan a pak se nahrávka přerušila. Rychle jsem vstal, vzal jsem klíče a mobil a spěchal jsem k předním dveřím.

Na cestě k mámě jsem jí zavolal. Nezvedala to, což vedlo k tomu, že jsem jí volal ještě osmkrát, než to konečně zvedla.

„Omlouvám se. Moc se omlouvám," řekla ihned, její tón byl zuřivý.

„Mami, co se stalo? Je Grace v pořádku?" zeptal jsem se, šlápnul jsem na to a předjel jsem pár aut.

„Ne... Harry, je pryč. Moc se omlouvám, otočila jsem se jenom na vteřinu. Hrály jsme si venku, kopla balón pod auto, tak jsem pro něj šla... Zmizela, Harry. Dívala jsem se všude a zavolala jsem policii. Je pryč. Bože, omlouvám se," vysvětlovala a panikařila.

„Mami, je to v pohodě, neobviňuj se. Jsem na cestě," řekl jsem a zavěsil jsem. Hodil jsem mobil na sedadlo spolujezdce a zabořil jsem si ruku do vlasů.

„Zatraceně," zamumlal jsem a ještě víc jsem sešlápnul plyn...

Když jsem tam dojel, máma vzlykala u dveří, snažila se policii vysvětlit, co se stalo. Rozhlédl jsem se, viděl jsem Graceiny hračky rozházené po příjezdové cestě. Povzdechl jsem si a strčil jsem si ruce do vlasů, šel jsem k ní.

Vstala, šla ke mně a objala mě.

„Moc se omlouvám, Harry," řekla, po tvářích jí tekly slzy. Odtáhl jsem se po pár vteřinách, rozhlédl jsem se, snažil jsem se zjistit, co se mohlo stát. Na ulici bylo zaparkovaných pár aut, ale žádné, které bych dřív neviděl.

Čupnul jsem si a zajel jsem si rukou do vlasů, musel jsem si připomínat, dýchat.

Ucítil jsem ruku na rameni.

„Vy jste otec?" zeptal se muž, vstal jsem a otočil jsem se.

„Ano. Prosím, řekněte, že máte dobré zprávy," řekl jsem, cítil jsem adrenalin v celém těle.

„Je mi líto, zatím ne. Potřebuji vaši výpověď... Kde jste byl v čase únosu? To je asi před hodinou," zeptal se a podíval se na hodinky.

„Doma. Byl jsem doma," řekl jsem. „Ale poslouchejte, vím, kdo ji unesl, dobře? Byl to Ryan. To je od Graciiny matky bývalý přítel. Dneska ráno ho pustili z vězení. Neznám jeho příjemní, ale rozhodně to byl on," vysvětlil a Anne přešla k nám.

„Prosím, neříkej, že ji má ten hrozný chlap," řekla, její tón byl rozrušený.

„Myslím si to," zamumlal jsem, modlil jsem se, aby byla v pořádku. Musela být...

***

Hodinu jsem strávil u mámy, mluvil jsem se strážníky, snažil jsem se jim vysvětlit, že Ryan byl extrémně nebezpečný. Ale nevěděl jsem, co jiného jim říct, protože jsem kromě toho o něm moc nevěděl...

Rozhodl jsem se jet zpátky domů a poslechnout si nahrávky, abych zkusil, jestli mi neuniklo něco, co by mi mohlo říct, kde Grace unesl...

Zajel jsem do garáže, zavřel jsem za sebou a šel jsem do domu. Ztuhl jsem, když jsem viděl Grace sedět v kuchyni u stolu, něco vybarvovala. Podívala se na mě.

„Tati! Jsi zpátky!" vyjekla, vstala, přeběhla ke mně a objala mě kolem nohou.

„O můj bože, jsi v pořádku," zašeptal jsem, čupnul jsem si a přitáhl jsem ji k sobě... Byla v pořádku. Ale jak? Jak se tady dostala?

„Dobře, až moc objímání." Odtáhla se a přinutila mě, abych ji pustil. Měl jsem pocit, že bych se rozbrečel, když jsem věděl, že nebyla s Ryanem a že byla v pořádku...

„Grace, kdo tě tady přivedl?" zeptal jsem se, vzhlédla na mě s úsměvem...

„Maminka."

________________

Takže co si zatím myslíme? :x