Zůstaň / Stein27

Jenom pusa

    No dobře, možná to trochu dramatizuji. Jen se snažím nebýt vtíravá. Ještě by mě měl za nějakou stíhačku.

    Petr položil telefon na linku a s chutí se zakousl do chleba.

    Ani nevím proč, ale trochu mě to zamrzelo. Podle těch útržků z rozhovoru, co jsem slyšela, mi připadalo, že mluví s nějakou slečnou. A asi se s ní dobře zná... Třeba spolu chodí. Ale proč by jezdil za mnou, když už má holku? To mi hlava nebere. Předpokládám, že o tom ta slečna ani neví, že tady Petr je... To mě chce dostat jen do postele? Proto se ke mně chová tak hezky? Ne, že bych si myslela, že by mezi námi mohlo něco být, to ne. Ale to by asi nejezdil takovou dálku jen kvůli tomu, že si chce užít s jinou, ne? Nebo co já vím... Radši to nechám být, ještě bych to více rozpitvávala a stejně nedošla k závěru.

,,Zítra pojedu asi kolem desátý. Tak snad mi to zase neujede." oznámil mi s lehkým úsměvem.

,,Dobře." kuňkla jsem a věnovala se dál své snídani.

,,Copak?" opřel se o linku a podíval se na mě.

,,Nic, co by bylo?"

,,Nevim, připadáš mi nějaká přešlá."

,,To se ti jen zdá... Spíš přemýšlej nad tím, co dneska podniknem?" změnila jsem téma. Snad se v tom nebude vrtat. Muži jsou od přírody primitivní stvoření, takže si myslim, že by změna tématu mohla zabrat.

,,No myslel jsem, že se budem celý den válet a nic jiného nedělat." Yes, zabralo to. Díky bohu.

,,To jsi sem vážně jel až z Brna jen, aby ses válel?" pobaveně jsem se zeptala. On jen mykl rameny.

,,A co bys teda chtěla podniknout?"

,,No, napadla mě procházka, ale nevím, jak moc chceš mezi lidi, když jseš vlastně celebrita." popíchla jsem ho.

,,Asi jsem známější, ale nejsem z Hollywoodu, takže si myslim, že na procházku klidně můžem. Ale mám podmínku. Budeme se dneska dívat na film. Tu zmrzlinu a brambůrky jsem nekupoval jen tak." pousmál se a já přikývla.

-- -- --

,,Kam to vlastně jdeme?"

,,Do Stromovky. Byls tam někdy?"

,,Nevim, možná."

,,Je to celkem hezkej park. Až na pár pochybných existencí." dodala jsem.

,,Pochybný existence jsou asi všude." pousmál se a já přikývla.

,,Proč máš na krku napsáno agonie?"

    Proboha Laurino, proč nemůžeš alespoň pro jednou držet jazyk za zuby!? Řekla jsem si v hlavě.

,,Takže jsem měl pravdu. Vážně jsi luštila moje tetování." ušklíbl se.

,,A řekneš mi to?"

,,A proč to tak moc chceš vědět?"

,,Zajímá mě to."

,,Mě zase zajímáš ty a taky se neptám třeba na tvůj život. Čekám, až mi to budeš chtít říct sama."

,,Můj život je celkem nudnej. Vidíš? Shrnula jsem ti ho v jedné větě o pěti slovech."

,,Určitě není. Takže mi řekneš něco o sobě?"

,,A ty mi řekneš něco o svých kerkách?"

,,Hmm, no třeba ten pavouk, co mám na krku. Bojím se pavouků, tak jsem si ho ndchal vytetovat. Docela ironie, co? Myslím, že by se strachy měly překonávat.. Proto ho tam mám. Teď mi o sobě řekni něco ty." vyzval mě.