Fake

Replacement

Celý víkend jsem byla zalezlá v posteli, jedla jen nezbytně a přemýšlela. Nemohli mě opustit myšlenky typu: Co když ho stále miluju? a Vážně je mezi námi konec?

Nejdřív jsem o Louisově nabídce vrátit se zpět ani nepřemýšlela, ale nakonec jsem se rozhodla, že to udělám. Chci jim ukázat, že jsem silná a zvládnu to.

Když už je nedělní odpoledne a já jsem zahrabaná v posteli, rozhodnu se, že si zabalím věci, abych se mohla vrátit ke klukům domů. Zvednu se z vyhřáté postele a pomalým krokem se došourám ke skříni, ze které vyndám velkou tašku a naskládám do ní oblečení, které mi Niall před pár dny přivezl zpátky sem. Zabalím si i nějaké hygienické potřeby a když mám hotovo, popadnu mobil z nočního stolku a vytočím Louisovo číslo. Po chvilce zvonění je hovor přijat.

,,Thess?'' Ozve se Louiho hlas.

,,Ahoj.'' Pozdravím ho.

,,Je všechno v pořádku?'' Zeptá se nervózně.

,,Jo, jen jsem přemýšlela a rozhodla jsem se, že se vrátím k vám.'' Řeknu. ,,Jestli to pořád platí?'' Dodám, protože si nejsem jistá, jestli to Louis myslel vážně nebo mě chtěl jen uklidnit, když jsem na tom nebyla nejlíp.

,,Jasně, že to platí. Jen se oblíknu a přijedu pro tebe, jo?'' Zeptá se a já jsem mu vděčná, že je tak ochotný.

,,Děkuju.'' Usměju se, i když vím, že to nemůže vidět. Pak se rozloučíme a hovor ukončím. Vezmu si svou tašku narvanou věcmi a sejdu schody dolů. Položím tašku v předsíni na botník a odejdu do obýváku, kde je mamka s Jackem. Nenápadně nakouknu za zdí a musím se usmát, když je spolu vidím. Oba sedí na gauči a mamka má hlavu opřenou o Jackovo rameno a drží se za ruce. Jsem ráda, že ho potkala. Jack je vážně super. Mám ho ráda, jako by byl doopravdy můj táta. Je přesný opak mého pravého táty. Byl to alkoholik, který nás opustil, když jsem byla malá. Nesnášela jsem ho za to. Pokaždé se opil a přišel domů. Bil mojí mamku a jednou, když jsem to viděla na vlastní oči a chtěla se jí zastat, taky jsem schytala pár ran. Pak se rozvedli a já s mamkou se odstěhovala sem. Pár měsíců na to potkala Jacka.

,,Vracím se zpátky.'' Oznámím, čímž si získám jejich pozornost.

,,Jsi si tím jistá?'' Zeptá se mamka a věnuje mi nejistý pohled.

,,Hodně jsem o tom přemýšlela a rozhodla jsem se, že to udělám.'' Odpovím upřímně.

,,Kdy odjíždíš?'' Zeptá se Jack.

,,Za chvilku.'' Řeknu tiše. ,,Chci se s vámi rozloučit. Vím, že je to odtud jen kousek, ale i tak.'' Pokrčím rameny a usměju se. Oba dva přikývnou a já přijdu k nim. Posadím se mezi ně na gauč a oba dva mě obejmou, každý z jedné strany.

,,Kdybys cokoliv potřebovala nebo si chtěla promluvit, víš, že tu pro tebe budeme.'' Řekne máma a já jí věnuju vděčný úsměv.

,,Děkuju.'' Řeknu a pustím je.

,,Nechceš tam odvést?'' Zeptá se Jack mile.

,,Ne, děkuju. Louis pro mě přijede. Měl by tu být každou chvilku.'' Vysvětlím a v ten moment se ozve zvonek u hlavních dveří. Naposledy oba dva obejmu, než dojdu do předsíně a otevřu dveře.

,,Ahoj, jsem rád, že tě zase vidím.'' Usměje se na mě Louis a vtáhne mě do pevného objetí. Úsměv mu oplatím a natáhnu se pro svoji tašku. Obuju si boty, naposledy se rozloučím s rodiči a vyjdu před dům.

,,Ukaž, vezmu ti to.'' Louis vezme mou tašku a dá ji do kufru. Mezitím si sednu na přední sedadlo a připoutám se. Louis se sedne za volant a nastartuje. Jakmile vyjede z parkoviště, začne pršet. Dívám se na kapky deště, jak pomalu stékají po okýnku a moje myšlenky se znovu stočí k Harrymu.