Milenci

15.

*o pár dní později*
Dnes mně pouštějí domů a proto si pro mně dojede Kubča. Najednou se objeví ve dveřích,vezme mně do náruče a políbí mně. Tiše mi zašeptá:„miluju tě,Lenko" a já mu všechno oplácím. Donese mně až k autu a tam přede mně poklekne a vyhrkne:„VEZMEŠ SI MNĚ LENKO MARKOVÁ???"🌹 „anoo"odpovím zaskočeně,ale i šťastně. Poté společně i malým Tomíkem jedeme domů.(corny,i know,ale prostě proč ne Tomík😪🤗. Tomíku!!!). Vystoupím z auta,Kuba mi vezme Tomika a já otevřu dveře. Eliška je bezchybně u sebe v pokoji,proto tam rychle vyběhnu a jakmile jsem na místě,vyzvednu jí a usměji se na ní. „mamiiiiii!!! Kde máš brášku?" „podívej se za sebe"řeknu a ukážu na Kubu s Tomíkem. „jeeeee"řekne a hned si ho jde pochovat. Přijde za námi nahoru i mamka,protože tady dohlížela na Elišku. „ahoj rodino"pozdraví nás a já jí naznačím,ať si pak vezme Tomika. Odejdeme z Eliščina pokoje a já jdu mamce oznámit jméno dítěte a taky tu úžasnou novinu. „hele,musím ti nejprve říct,že se jmenuje Tomík a pak,že mně Kuba požádal o ruku. Bude svatba🥺" „cože?!! FAKT?!! Gratuluji. Ale Tomík je pěkný jméno. Ty si to teď hlavně pěkně užiješ. Nemáš praxi drahá. Kdyby jsi to neudělala,tak víš co a jak,ale ty jsi to udělala,tudíž nevíš co a jak" „však já vím,mami,zpackala jsem to,toho jsem si vědoma,ale teď jsme všichni pohromadě a za to by jsi mohla být ráda... Ne?" „jsem a moc,protože jsem v to doufala od první chvíle co jsem věděla,že jsi těhotná. Věděla jsem,že se to stane. Spělo to k tomu,protože ty jsi akorát viděla něco,co nebyla pravda a kvůli tomu,jsi nevychovávala své vlastní dítě"

...
Je to divný,ale nemám nápady,protože píšu i jiný příběhy... Takže,děkuju za přečtení ☺️