Milenci

14.

*o několik měsíců později*
Nemocniční pokoj mně zase nudí. A na mobil nemůžu. Prý je to zátěž. A televizi mi vypli. Já na to nemám... V tu chvíli se otevřou dveře a vejde doktor. „máte návštěvu,slečno"oznámí mi a pak uhne mojí mamce a Elišce. „Eli!!!"zvolám nadšeně. Bohužel nemohu vstát. „a já jsem vosk,Leni?"podotkne mamka „ne,ne... Ale promiň,Eli je přednější🥺☺️" „však já vím. Měla jsem to stejně". Jejich zraky se upírají na postýlku vedle mně. „to už?"zeptá se mamka „jo. Před hodinou. Ještě nemá jméno,ale je to klučina. Prý jak buk" „já mám brášku?"zeptá se Eliška „ano,zlatíčko, máš..."řeknu jí a mírně ukážu na postýlku. „ten je hezký,můžu si ho pochovat?" „ne,Elinko,teď ne,jindy,určitě sem půjdeš ještě i s tatínkem tak pak,promiň... Narodil se před hodinou,potřebuje klid..." „dobře"řekne smutně a znovu se tam zadívá. „Leni?"osloví mně mamka „ano?" „už mi rozumíš,viď?" „co? Jo,už jo. Kdybych mohla vrátit čas,neudělala bych to,přísahám..." „já ti věřím,drahoušku". V tu chvíli uslyším cinknutí mobilu. „ty na něj nemůžeš viď?" „ne. Porod byl fakt náročný,necítím tělo..." „já to přečtu. Píše ti Kuba. Píše:Leni,lásko,mám přijít,nebo to je zbytečné?"
„napiš mu,že ať přijde" „ano hned". A za chvíli se objeví udýchaný ve dveřích. „lásko,to je fuška..."oznámí a padne sebou na židli. „ty jsi nejel výtahem?"zeptá se ho mamka „rád bych,ale byl obsazený a já jsem chtěl za Leničkou☺️" „ó,to je milé"řeknu mu. Kuba vstane ze židle a dojde k postýlce. „jééééé..."rozplývá se „máme kluka,je starý hodinu..." „hodinu? Awww..." „no hele vy dva,my s Elí půjdeme,jo?"řekne mamka a pomalu odchází „jo,tak čau"rozloučíme se oba a oba zamáváme Elišce.

Hele lidi,nevim co to je,ale ehm,prostě mně to napadá. Každopádně budu ráda,kdyz si přečtete nový příběh a já pomalu popohanim své zlato,aby  vydala novou kapitolu zakázané lásky LenulexKajinky. Takže,lásky,papa. Mějte se hezky a uvidíme se pod mostem 😫😘‼️.