Burnhaim [ONC 2024]

Kapitola 2. - Lov a vítěztví (920 slov)

Každoročně se na sedmý úplněk v Burnhaimu koná hon obyčejné zvěře. Je to taková soutěž, kdo toho naloví nejvíc do západu slunce. A ani tenhle den není výjimkou.

Pořádá ho určitá skupina kříženců složených ze smečky králíko-vlků. Ani tenhle lov není výjimkou. Až na to, že teď se částečně zapojoval i Strážce hor. Chce se věnovat svému ,,lidu".

Abysme se s ním více seznámili, byl to devatenáctiletý mladík se sněhově bílými vlasy, oblečením ze speciálně upravených kožešin, ve kterém bylo teplo i v mínus třiceti stupních, ale zároveň se v tom mohlo dobře pohybovat. Měl plášť z bílé kožešiny, aby se dobře ve věčně zasněžené krajině maskoval.

Celý oděv doplňoval lovecký luk s pytlíkem plným šípy za opaskem a ostré kopí. Byl to jeho lovecký hábit, který zhotovil speciálně pro tyto příležitosti.

Ráno se kolem posvátného chrámu shromáždili účastníci. Když tam byli všichni, Strážce, po jehož boku stanul irbixother velikosti ledního medvěda, vystoupil z chrámu a pravil: ,,Protože je to už sto let od prvního honu, domluvil jsem se s zástupci a rozhodnul se, že tentokrát to bude týmová práce. Všichni se teď prosím rozdělte na skupiny po třech členech."

Všichni se začali domlouvat a seskupovat, až byli v týmech. Jen jeden sokol s rybími žábry na krku zbyl.

,,Pane," řekl, ,,nikam už se nevejdu." ,,Tak se přidej ke mně a Gealymu," pobídl ho Strážce. Sokol neváhal a usedl mu na nastavenou ruku. ,,Jak se jmenuješ?" optal se on sokola. ,,Iasg, pane," odpověděl dravec. ,,Těší mě." kývl hlavou Strážce a opět se otočil na lovce.

,,Ať je vám Artemis nakloněna! Šťastný hon!" zvolal. Nikdo už na nic nečekal a všichni se rozeběhli pryč do zasněženého lesa.

Strážce se vyhoupl irbixotherovi Gealymu na hřbet, ale povel k rozběhnutí nedal.

,,Na co čekáme, Ladro?" nechápal Gealy. ,,Jen vyčkej. Všichni se roztrouší po lese a pak my nepozorovatelně přeběhneme na druhou stranu hor," řekl mladík. Gealy věděl, co Strážce jménem Ladro dělá. Společně to byli nejlepší lovci široko daleko, takže měli vysokou šanci na výhru. Na Gealyho mrštnost a vychytralost a Ladrovou taktiku a vnímání okolí nikdo nemá.

,,Ale tam je hranice, na jejíž druhé straně stojí vesnice. Určitě tam budou pastýři ovcí a koz, pane," upozornil ho Iasg.

,,Právě," ušklíbl se Strážce jménem Ladro. ,,Vy chcete snad, pane, lovit zvířata zahraničních lidí?" ptal se Iasg. ,,Tyto stáda čítají tisíce kusů. Nepostřehnou, když jim jich tak dvě stě zmizí. A navíc, v pravidlech není dáno, že to je zakázané," pravil Ladro.

,,Jistě, pane," jakoby se Iasg uklonil.

,,Takže jaký je plán?" zeptal se Gealy. ,,Iasg bude kroužit nad pastvinami a případně varovat před lidmi a pastmi na krávo-medvědy. Já budu zvířata oddělovat od sebe, abych odhalil slabiny stáda a pak udeří Gealy a pochytá vše, co půjde.

Takhle to půjde víceméně celé dopoledne a odpoledne se odebereme do hor, kde pochytáme obyčejná divoká zvířata. Je to jasný?" zeptal se nakonec Ladro.

,,Jasný, pane!" zasalutoval Iasg. ,,Fajn. Myslím, že je čas. Gealy, běž k Buachillským pláním!" přikázal Strážce.

Irbixother neváhal a rozeběhl se. Iasg vzlétl nad stromy a držel se Gealyho. Aby se dostali k Buachillským pláním, musí stovky, možná i tisíce metrů sestoupat do rokle, která na ony pláně ústila.

Zastavili se až na kraji zasněžených louk táhnoucích se k hranicím Burnhaimu. A jak Ladro předpokládal, skutečně tu bylo stádo, čítající osm tisíc ovcí a tři tisíce koz.

,,Takže podle plánu. Iasgu, hlídej! Já s Gealym jdeme lovit," řekl Ladro.

Rybo-sokol vzlétl vysoko nad jejich hlavy. Jeho bystrému oku nic neuteklo. Viděl i tři pastýře a pět psů, kteří vedli stádo. Znepokojovalo ho to, ale věděl, že mocný Strážce má nějaké eso v rukávu.

A taky že ano.

Ladro seskočil z Gealyho a mávnutím ruky oba zmizeli. Zneviditelnil je!

Výhodou bylo, že oba lovci se navzájem viděli. Ladro se rozeběhl proti stádu a oštěpem je rozháněl. Když nějaká ovce či koza nechtěly udělat to, co on chtěl, seznámil je s jeho ostřím.

Takhle se velké stádo rozdělilo na několik skupinek. Ladro si vyhlédl ty nejkrásnější kusy a ty oddělil od zbytku. Pak dal znamení a Gealy se na ně vrhl. Jednu ovci po druhé zakousával a některé kozy to též neminulo.

V tom zmatku pastýři netušili co se děje a snažili se stádo hnát zpět k vesnici, ale marně. Zvířata byla tak vyděšená, že sama nevěděla, kam běžet. Psi se to pokoušeli zachránit, ale ti se také polekali a drželi se za zády pastýřů.

Takhle to probíhalo celé dopoledne a když se koše na Gealyho hřbetu naplnily, v lese je schovali díky Ladrových kouzel, aby jim nikdo úlovek neukradl. Odpoledne lov na pasteveckou zvěř ukončili a odebrali se do hor.

Tam Iasg nalovil co nejvíc myší, syslů, svišťů, zajíců, bažantů, kroptví a dalších mnoho druhů hlodavců a ptáků, co dokázal skolit.

Ladro se soustředil na středně velká zvířata, jako jsou srnky, srnci, kozorožci, daňkové a další.

Gealy lovil ty největší kousky, například jeleny.

***

Večer všechen úlovek nanosili na hromadu před posvátným chrámem. Skupina zástupců kříženců obcházeli každou hromadu a přepočítávali kusy.

Když dorazil i zbytek opožděnců a zástupci měli vše spočítané, bylo vyhlášení.

,,Gratuluji Ladrovi, Gealymu a Iasgovi k prvnímu místu v lovu obyčejné zvěře. Jejich úlovek čítá osm set devadesát tři kusů!" zvolal Riochd, hlavní zástupce. Všichni skupince vítězů zatleskali a ti tři výherci se zase uklonili.

,,Tohle byl skvělý lov. Teď hodujde na dnešních úlovcích až k prasknutí!" řekl Ladro. Kříženci se vrhli na své úlovky a pustili se do hostiny.

Ladro naložil pár úlovků do Gealyho košů a oba odešli pryč. Takové slavnosti pro ně moc nejsou.