Isabella

170 17 13
                                    

Ubíhali dny, týdny, měsíce a porod se pořád víc a víc blížil. Během těhotenství se o Evie Tom staral nejlépe jak uměl, pomáhal ji se vším co nedokázala ale i dokázala udělat.

Jednoduše byl hodně starostlivý. Stíhal chodit do práce a zároveň se starat o svoji těhotnou ženu.

Právě je pár dní před porodem...

"Lásko? Potřebuju pomoct, opět" povzdechla jsem si.

Nenávidím to že pomalu nic nemůžu dělat sama a pokaždé potřebuju Toma.

"Jasně zlato, copak?" přiběhl ke mě.

"Mohl bys mi prosím podat ze země tu hlášku" lítostně jsem se na něj podívala.

"Jistě že ano drahá" usmál se a podal mi tu flašku ze země.

"Děkuju" vzala jsem jí a napila se.

Takhle to u nás právě funguje, samozřejmě že základní věci dokážu, ale jenom při některých potřebuju pomoc od Toma.
------------------------
Měsíce ubíhali rychleji a porod byl najednou tady, Evie druhý den leží v nemocnici protože porod by měl proběhnou brzy, klidně i teď hned. Tom je pořád při , uklidňuje ji a pomáhá ji.
--------------
Evie porod trval nějak 8-9 hodin...Tom byl po celý čas při a všechny emoce snášel sní.

"Tak a je to" řekla porodní sestra když mi vložila do rukou poprvé mojí dcerku.

Brečela jsem štěstím a Tom také, Isabella byla zabalená do jemně růžové peřinky. Tom políbil mě na spánek a pohladil naší holčičku po hlavičce. Hrozně mě překvapilo že Isabella neplakala, asi bude klidne dítě.

Měla krasné hnědé oči jako Tom, roztomilý mali nos a baculate tvářičky, její vlásky byli tmavé, byla úplně zdravá a to bylo to nejdůležitější.

Po chvilce co jsem ji měla v náručí jsem ji opatrně podala Tomovi. Tom si ji velmi opatrně a jemně vzal do náruče a usmál se na ni. Byla to ta nejsladší věc jakou jsem kdy viděla.

Pohled na to, jak se na ni z láskou, náklonnosti a hrdostí díval byl k nezaplacení.

"Ahoj, já jsem tvůj táta...no jo jsi nádherná princezno, překrásná" řekl ji Tom.

Mluvil jemným a tichým hlasem aby ji nevyděsil. Políbil ji na její tvářičku a ona začala hýbat ručičkama. Tom se zasmál a začal se sní hojdat dopředu a dozadu. Vypadala tak šťastná v rukách otce, jakoby věděla že je v bezpečí a že její tatínek ji ochrání.

Jakmile přišli sestřičky a vzali Isabellu na kontrolu zůstali sme spolu jenom my dva.

"Jsi úžasná, porodila si nám tak nádhernou dcerku" pohladil mě po hlavě.

Pousmála jsem se.

"Víš že bez tebe bych to určitě sama nezvládla lásko" drželi sme se za ruku.

Tento okamih byl určitě ten nejhezčí v našich životech. Máme nádhernou dcerku a náš vztah je lepší než kdykoliv předtím. Pořád nevěřím že tohle je ten stejný Tom jako když jsem byla ještě jenom mazlíček...
-----------------------------
Na další den co trávím ještě pořád v nemocnici společně i z Isabellou. Dnes má přijít i Bill, už se nemůže dočkat až uvidí maličkou.
----------------------------
Isabella právě byla na dalších kontrolách a vyšetření. Všechno je tak jak má být za co jsem nesmírně ráda.

Už se blíží čas, kdy přijde Bill a sním i Tom. Ještě předtím ale musím nakrmit Isabellu aby byla klidná když tady bude její strejda a tatínek.
-----------------------
Uběhla asi půl hodina a do našeho pokoje vešel Tom a za ním hned natěšený Bill.

"Ahoj Evie! Tak kde je ta malička princezna?" už podle hlasu jsem slyšela tu radost v jeho hlase.

"Tady" zasmála jsem se a ukázala na spící holčičku vedle mě, Isabellu.

"Bože můj! Ta je dokonalá!!" doslova pištěl.

"Klídek" přidal se do konverzace Tom.

"Můžu se jí dotknout?" zeptal se jemně Bill.

"Jistě, jen do toho" pousmála jsem se.

Přišel blíž k posteli a předklonil se k Isabelle. Jedním prstem ji přejel po tvářičce.

"Ona je tak roztomilá" šeptal protože Isabella spala.

"Tohle nemůže být dítě mého bratra" zasmál se.

"No dovol!" řekl Tom a uchechtl se.

Bill byl z Isabelli naprosto nadšený stejně jako já a Tom. Opravdu byla roztomilá a dokonalá....

Real Nightmares-Dokončeno Where stories live. Discover now