Rose, žačka Severuse Snapa

Opilá žačka Severuse Snapa

Vzpomněla si na ten ples, co se pořádal při turnaji tří kouzelníků. Ze začátku jí to tam nebavilo. Harry a Ron nechtěli nic dělat a Hermiona byla v jednom kuse s Viktorem. Proto se tehdá rozhodla, že se radši opije, k čemuž jí pomáhala hromada Máslového ležáku, do ktereho dvojčata vilila Ohnisku visky.

,,V tom pití je alkohol?" Ozval se za ní hlas profesora Snapa. ,,A co jste čekal? Jste na plese se spoustou teenagerů. Jasně že do toho někdo nalil alkohol." Odpověděla a usmála se na něj. Za poslední dobu se zblížili. Většinou to byl on, kdo ji doučoval jak ovládat její magii. Profesorka McGonagallová měla totiž pořád hodně práce, a tím padem neměla čas. Díky tomu se ale Rose se Snapem hodně zblížila. Proto si dovolovala věci, které by si ještě před rokem nedovolila. ,,A vy to pijete, i když víte že je v tom alkohol?" Zeptal se jí Snape. ,,S Harrym a Ronem je nuda a Hermiona je věčně s Viktorem, tohle je jediný způsob jak se zabavit." Odpověděla mu a zahleděla se při tom na taneční parket. ,,Jsou i jiné způsoby, než že si za mlada budete níčit játra." Oponoval jí Snape a ona se jen pousmála. ,,Neříkejte mi, že vy jste za mlada nikdy nepil" Odpověděla a tím ho zbavila všech jeho protestů.

Rose se probudila s obrovskou bolestí hlavy. Když ples končil ona i Snape byly hodně opilí. Nebylo tedy divu že jí teď bolela hlava. Otevřela oči a málem se udusila vlastním vzduchem, když zjistila kde se nachází. Nebyl to totiž její pokoj. Byl to pokoj ve kterém se probudila před rokem, když na ní spadli ty lektvary. Byla to Sneapova ložnice. To co tento zážitek ale dělalo ještě horší byl fakt, že ležela ve Sneapově posteli zcela nahá. Po chvili si začala vybavovat co se to včera stalo. Náhle se tělo vedle ní pohnula a Snape se také probudil. Když se zorientoval vypadal stejně překvapeně jako ona. Bylo ticho dokud Snape nepromluvil. ,,Jak se zdá, tak se vám to podařilo." Řekl jako by nic. ,,Prosím?" Nechápala Rose. ,,Včera jste do sebe i do mě lila jedno pití za druhým. Jak se zdá, asi jste k tomu měl nějaký důvod." ,,Je mi líto že vám to musím připomínat, ale byl jste to vy, kdo s tímhle začal." Řekla a při tom machla rukou. ,,To bych si pamatoval. Doufám že si uvědomujete, že jestli se tohle někdo dozví, přijdu o místo." Teď toho už měla Rose dost. Urazil jí tím co řekl. A tak se rychle zvedla, oblékla a odešla bez jediného slova. Pochopila, že s ním už si nadále nemá co říct. Že u ní již stratil veškerou důstojnost.

Následující měsíce naprosto přestala chodit na hodiny letvarů a i hodiny kontroly magie. Snape si nijak nestěžoval, a tak jí to bylo jedno. Jeden druhému se vyhýbaly. Vždy když byl Snape poblíž, Rose jakoby najednou zapomněla něco v pokoji, nebo potřebovala Harrymu říct něco důležitého. Je dva nebylo možné vidět v jedné místnosti. I když by za to dala většina žáků z Bradavic cokoli, Rose jejich společné hodiny chyběli. Měla Snapa ráda, ale právě proto jí jeho slova zasáhla o to víc. A ona nebyla ochotná s ním být v jedné mystnosti, dokud se nemluví. I kdyby měla propadnout u zkoušek z lektvarů.

Všechno se změnilo v den třetího úkolů. Rose stejně jako ostatní seděla na trybuně. Seděla v první řadě a tak měla skvělí víhled. Mohla tak vidět jak se Harry i s mrtvím Cedrikem přemístil a jak pak Moody odváděl Harryho. Najednou se ale před ní objevil obraz. Moody byl v nějaké jámě a nad ním se sklaněl také Moody. Jeho tělo se ale začalo měnit a najednou tam stál muž, kterého Rose v životě neviděla. Nicméně to nemohlo znamenat nic dobrého. Chvili jí to trvalo než ji to došlo. Moody není Moody! Pomyslela si. ,,Brumbale! Brumbale!" Začala volat ale on jí přes hluk neslišel. Rozhodla se proto pro nejsnazší řešení. Trybuny zde nebyly příliš vysoké a tak z nich seskočila na zem. Bohužel ne úplné dobře, takže si něco udělala s kotníkem. I tak začala kulhat k Brumbalovi. Když k němu došla, hned jí začal věnovat pozornost. ,,Moody není Moody! Viděla jsem to. Praveho drží někde v nějaké díře. Ale Moody odvedl Harryho." Snažila se vše vysvětlit v co nejkratším čase. ,,Chápu." Ujistil jí Brumbal. ,,Severusi vem prosím slečnu Anlige. Možná jí budeme potřebovat. Minervo pojď s námi taky." Oznámil Brumbal a vydal se na cestu. Snape tedy neměl jinou možnost než vzít zraněnou Rose do náruče a nést jí za ostatními.

Když Harryho zachránili, Brumbal rozkázal ať Snape vezme Rose na ošetrovnu. On a profesorka McGonagallová se prý o všechno postarají. Snape vešel do jedné nepoužívané učebny s Rose v náručí. ,,Co to děláte?" Zeptala se ho nechápavě, když jí položil na jeden ze stolů v učebně. ,,Myslím že bych se vám měl omluvit. To co jsem tenkrát řek nebylo správné." Díval se jí do očí, a ona nemohla uvěřit, že to od něj slyší. ,,Děkuji" Odpověděla šokovaně. ,,Také bych ale byl rád, kdyby jste opět začala chodit na hodiny. Jak na hodiny lektvarů, tak na hodiny ohledně kontroly vaší magie." Oznámil jí a ona trochu zčervenala. ,,Jistě." Odpověděla a poté nastalo dlouhé ticho. Pouze si navzajem hleděli do očí a oba věděli k čemu se schyluje. ,,Můžou mě vyhodit." Okomentoval situaci Snape ale nepřestal s očním kontaktem. ,,Brumbál tady nechal pracovat chlapa s Voldemortem na hlavě, namišleného troubu který nic neuměl, vlkodlaka a chlapa který se vydával za někoho jiného. Tohle skousne." Odpověděla mu a poté se to stalo. Políbili se. Nepřiznaly by to, ale pro oba to v tu chvili bylo to nejlepší, co se jim zatím v životě stalo.