Třináct

Kapitola První

Byl večer, když se celá skupina o deseti studentů se dvěma profesorkami procházeli okolní krajinou. Byl podzim a s ním skandinávská krajina dostávala jisté kouzlo. Stromy byly téměř opadavé a listí se barvilo do různých barev. Na vzdálené hory byl též moc krásný výhled. Jejich vrcholky byly zasněžené a pod nimi se rozprostírala mlha, která se táhla až k blankytně modrým jezerům.

Procházeli se po lese. ,,Nechcete jít kouřit?" Ptala se zelenooká blondýnka svých dvou kamarádek, které se drželi vzadu. ,,Ale jo. Půjdeme z cesty kousek dál do lesa a uvidíme kam nás to zavede." Minila černovláska a všechny tři odešli rychlém krokem pryč.

,,Hele začíná se stmívat měli bychom se vrátit zpátky na tu cestu." Minila Jitřenka a dívala se na oblohu. ,,Asi jo. Tak jdem. " Morgana típla cigaretu a všechny tři odešli zpět.

Sestoupili z malého stráně na cestu. ,,Něco je jinak." Jitrenka se zastavila, cítila že se něco děje, ale nevěděla co. Stromy už nebyly opadavé. Naopak bylo na nich listí zelené. I cesta byla jiná.

,,Taky si myslím." Adéla ukázala na oblohu nad nimi. ,,Před tím tam byli dráty s elektrickým vedením, teď tam nic není."

,,Hele tamhle je nějaký kluk zeptáme se ho na to." Pověděla Morgana. Všechny tři šli za tím klukem mohlo mu být tak kolem dvanácti víc ne. Jeho vlasy byly světle hnědé a oči světle modré. Jeho výraz ve tváři byl plný překvapení. V rukou měl dřevo.

,,Ahoj hošku, ehm.. Nevíš kde jsme?" Zeptala se zdvořile Jitřenka a mile se usmála. Kluk pustil dřevo na zem a tvářil se vyděšeně. ,,Neboj se, my jsme tady asi omylem a chceme se jen dostat domů." Ujistovala ho a on jí přikývl. ,,Jmenuji se Tjalfi. A zrovna jsou u nás dva bozi. Možná by vám mohli pomoct." Povedel nakonec, ale stále měl v očích ustrašený výraz. ,,Já jsem Jitřenka, tohle je moje sestra mě dvojče Morgana. A tohle je naše kamarádka Adéla. Těší nás, že tě poznáváme. Moc ti děkujeme." Usmála se na něj a pohladila ho po rameni. A tím ho uklidnila jedním malým kouzlem.

V jeho výrazu se objevil klid. Její sestře došlo že čarovala, ale nechala to být. Není to nic velkého. Jen neškodné uklidňující kouzlo.

Pošli lesem až k domku že dřeva a hliněných pálených cihel. Všem třem děvčatům došlo, že jsou ze červinky. Na střeše byly došky ze slámy. Vedle něj malý výběh pro slepice, které tam však nebyli. Když došli blíže všimli si dvojkoláku a vedle něj kozlí kůže. Došlo jim, že ten vůz nepatří nikomu z jeho rodiny.

,,Matko, otče, vážení bohové. Já jsem v lese na někoho narazil a vypadá to, že nejsou odtud. Chtějí jít jen domů." Začal Tjalfi a neopovážil se na bohy podívat. Složil dřevo k ohništi a čekal co se mu řekne. ,,Pozvi je dal Tjalfi. Určitě jsou to poutníci. At se alespoň napiji." Odmlčel se Loki. ,,A když budou nebezpeční Tór zasáhne. Kdo jsou ti tři? Muži nebo ženy?" Dokončil Loki a stocil své zelené oči k Tjalfimu. ,,Ženy, tři ženy krásné ženy." Odpověděl Tjalfi a Loki se ještě více usmál.

Tjalfi je vpustil je dovnitř. Morgana s Adéla stáli v předu, Jitrenka se držela zpátky a pozorovala místnost. ,,Buďte zdrávy poutníci." Zvolal Zrzavý bůh hromu a vstal od porcování kozla. ,,Nejspíš nic nevíte. Já jsem Tór, tamhle je Loki. A toto Eigi a jeho žena s dcerou Røskvou." Tor sice nebyl v komunikaci dobrý, ale byl dobrosdečný a tak začal pozvolna. ,,I vy buďte zdrávy. Já jsem Morgana a tohle je moje sestra Jitřenka a toto je naše kamarádka Adéla." Odmlčela a přijala od děvčata kolem dvanácti let malý pohárek s vodou. ,,Oddělili jsme se od skupiny. A když jsme se k nim chtěli vrátit, tak už tam nebyli a cesta už byla taky jiná. A tak jsme šli po cestě a tam potkali Tjalfiho a ten náš vzala za vámi." Vysvětlila mu Morgana a podívala se na Jitřenku, která právě sváděla oční válku s Lokim.