Celou cestu jsem nemluvila ani nebrečela nic jen jsem se dívala z okna ven a přemýšlela co se mnou bude.
Jeli jsme na Strahov to oznámit, že už nebudu moct hrát.
Když jsme tam přijeli tak jsme se s tátou rozešli každý svoji cestou on na trénink a já k Rosovi. Zaklepala jsem a hned se ozvalo " dále"
"Ahoj něco pro tebe mám." Podívala jsem se na něj a hned mu podala papíry o mé neschopnosti.
" Ehm ahoj. Co to je?" Zeptal se s velkým zájmem.
" No tak si to přečti nechce se mi to říkat."
" No to ne to nemůže být pravda. Dáme stížnost na tu blbku jo?" Byl dost naštvaný, ale k čemu mi teď bude nějaká stížnost.
" K čemu mi bude stížnost Roso nech to být nestojí mi za to. Tak já už musím zase tak čau." Rychle jsem řekla, protože už jsem nechtěla poslouchat další řeči jak to někoho mrzí.
" No dobře ahoj drž se." Řekl a zamával na rozloučenou.
Šla jsem na tréninkové hřiště za tátou. Oznámit že asi půjdu na Duklu a pak někam s Davidem.
" Tati můžeš nachvilku prosím?" Zeptala jsem se ho když stal kousek ode mě.
"Ano zlatíčko. Copak se děje?" Přišel za mnou s ustaraným výrazem.
" Nic jen jsem ti přišla říct, že půjdu za Davidem na Duklu dneska hrajou a pak by jsme mohli někam zajít takže nevím kdy přijdu domů." Vysvětlila jsem mu proč jsem s ním chtěla mluvit.
" A chceš tam odvést? A když půjdete potom někam tak hlavně nepij jo jinak ti bude ještě hůř." Pousmál se na mě.
" Však máš trénink já tam dojedu autobusem. Neboj se nebudu pít." Chtěla jsem se zasmát, ale nejde to nejde to když vím, že už nikdy nebudu moct dělat to co můj život naplňovalo.
" Můžu si vzít na chvilku volno nebo tě může odvést někdo z marodky." Chvilku jsem přemýšlela, ale nejdřív jsem se musela zeptat kdo je na marodce.
" A kdo tam je?" Musela jsem se zeptat prostě musela.
" Krejda, Preciado a Jarda Zelený." Řekl a já začla znova přemýšlet jestli mám říct strašákovi a nebo nikomu, protože jsem ty dva viděla párkrát v životě.
" No jakože já MHD fakt moc nemusím a Jardu a Angela moc neznám, ale se strašákem se mi moc nechce." Zaknourala jsem, protože fakt od srdce nesnáším MHD. Jezdím tím nejmíň co můžu.
" Hele za prvé proč mu říkáš strašáku a za druhý oni už to vědí musel jsem to říct promiň takže by mohl být milí." Kurna já se přeřekla.
" To ti řeknu jindy teď už nemám moc čas promiň beru toho Ladislava." Nechtělo se mi to vysvětlovat fakt ne takže jsem to radši utnula.
" Dobře. LADOO!" zakřičel až jsem se lekla.
"BĚŽÍM." Odpověděl mu a popobehl k nám.
" Myslíš že by jsi mě odvezl na Duklu prosím?" Zeptala jsem se ho táta už odcházel.
" Ahoj no dobře no odvezu tě." Mrkl na mě a ukázal, že mám jít za ním.
Belhala jsem se za ním s berlama a v hlavě jsem si zpívala různý písničky, které mě zrovna napadli.
Láďa mi jako gentleman otevřel dveře zval moje berle a hodil je do zadu.
" Děkuju" pošeptala jsem skoro neslysně, ale on mě slysel pousmál se.
Nevim proč to pro mě dělá, ale byla jsem ráda stejně jsem nechtěla být teď sama jinak by to nedopadlo dobře asi bych se šla opít nebo něco takovýho.
" Hele co vlastně potřebuješ na Dukle" touto otázkou přerušil to ticho mezi námi.
" Mám tam kamaráda a dneska hraje tak jsem ho chtěla jít podpořit jako včera vás." Odpověděla jsem mu na jeho otázku.
"Tak to jo a můžu tam být s tebou stejně teď nemám co dělat a domu se mi zatím nechce."
Měla jsem mu říct ano nebo ne? Chtěla jsem teď být sama a koukat na fotbal nebo být s ním a koukat na fotbal? Hodně otazek a já nevím odpověď mám nebo nemám?
~ahojjj další kapitola je tu omlouvám se, že včera nevyšla nějak jsem na to úplně zapomněla. Budu ráda za zpětnou vazbu. A hlavní otázka má mu říct ANO nebo NE?
tak zase v úterý s novou kapitolou. ~
