Podívala jsem se na telefon a ukazoval 14:00 už tady sedím půl hodiny a táta je furt nedostupný. Rozhodla jsem se že půjdu na stadion kluci hrajou za hodinu takže tam půjdu jestli tam táta nebude tak zavolám na policii je mi to jedno.
Když jsem se začla blížit ke stadionu tak jsem začla zase přemýšlet jak se dostanu dovnitř. Nepustí mě bez kartičky a ani bez vstupenky. Ale třeba mě ty sekuritaci budou znát a pustí mě dovnitř bez problémů.
" Dobrý den mohla bych poprosit?" Řekla jsem urostlé mu chlápkovy, který stál přede mnou. Mohl mít snad 2 metry.
"Dobrý den můžete, ale jestli chcete jít dovnitř tak musíte mít kartičku, abych vás mohl pustit jinak vás nepustím." A je to v hajzlu pomyslela jsem si.
" Aha tak to mi moc nepomůžete. Ehm tak děkuju nashledanou." Začla jsem si v hlavně pěkně nadávat. Ale najednou jsem slyšela...
" Eriku půst ji dovnitř přišla za mnou." Otočila jsem se a uviděla co jsem nečekala, že uvidím Ladislav Krejčí ve své celé kráse.
" Děkuju" zašeptala jsem, aby si moc nemyslel.
" No jasně nemáš za co jo a táta na tebe čeká v kabině nevím co jsi mu udělala, ale je docela naštvanej. " Jak jinak než naštvanej nevím proč však jsem nic špatnýho neřekla sakra.
Stala jsem jak solný sloup a koukala jak Ladislav už pomalu odchází. Najednou se ,ale zastavil a otočil se na mě.
"Tak jdeš ježibabo" zasmál se mně to moc vtipný nepřijde. Měla jsem v plánu mu to vrátit
"Jasně strašáku" nevím jestli se mi to úplně povedlo, ale spadl mu úsměv z obličeje. 1:1 strašáku.
Když jsem došla do kabiny za tátou tak jsem se trošku bála, ale musela jsem to dát už nejsem malá holka.
" Čau tati prej chceš se mnou mluvit říkal stra- ehm Ladislav" málem jsem se prokecla táta má Láďu rád to já jsem na něj alergická.
" Ahojjj no prosimtě máme jít zítra na prohlídku s tou nahou atak" bylo to divný jakože není naštvanej.
"Ehmm tati jseš v pohodě? Ladislav říkal, že jsi naštvanej mne si nebral mobil a z domova jsi odcházel naštvanej" byla jsem z něj hodně nervózní.
"Já jsem úplně v pohodě byl jsem naštvanej když jsem šel z domu, protože jsem si myslel, že s tím budeš souhlasit, že mám fakt dobrej nápad, ale pak jsem zjistil, že se ti nelíbí tak jsem byl naštvanej. Telefon jsem ti nebral, protože jsem ho měl vypnutý před zápasy ho mám vždycky vypnutý a že Ladislav říkal, že jsem byl náštvanej byl jsem naštvanej, ale na něho protože tady něco rozbil." Odpověděl na moje tři otázky co mi vrtali v hlavě.
" Aha fakt se strašně omlouvám, ale mně ten nápad co si vymyslel fakt přišel jako blbej dokážu se o sebe postarat sama však víš. A ten Ladislav je fakt jelito." Zasmála jsem se i táta se pousmál.
" Tak jo pojď teď tě zavedu kde budeš sedět a pozorně koukat a potom mi řekneš co děláme špatně." Rozešel se ke dveřím a otevřel mi je, abych mohla s mýma berličkama projít.
Když jsem se usadila na svoje tak jsem se začla dívat na instagram.
"Čus ježibabo" ale ne co ten tady chce já myslela, že se budu v klidu dívat na fotbal.
"No nazdar strašáku co tady děláš, proč nehraješ?" Zeptala jsem docela se zájmem.
" Bolí mě záda takže proto." Rychlé odpověděl, protože na něj začli křičet lidi vedle nás jeslí by se s ním nevyfotily.
" Užij si to celebrito" hravě jsem na něj mrkla.
~ahoj moc se omlouvám, že fakt dlouhoooo nevyšla kapitola neměla jsem moc nápadu a času budu ráda za nějakou zpětnou vazbu jestli se vám příběh líbí nebo tak~
