Zůstaňte na přimu (Hazbin hotel)

Večeře

,, Alastor je bytost, která by se neměla být vypuštěna do nebe. A slibte mi prosím, že si na něj dáte pozor." Charlie kývla, když tu někdo zaklepal na dveře a zakřičel ,,Večeře!". Charlie sebou polekaně cukla. ,,To je Niffty. Večeře je na stole." Husk vstal, protáhl křídla a vydal se ke dveřím. Démonka ho v tichu následovala. Kocour šel chodbami hotelu v naprostém tichu. ,,Večeře! Večeře!" Vyřvávala malá jednooká démonka u stolu s jídlem a v rukou dřímala malý, neustále cinkající zvoneček. ,,Kdo jí ho proboha dal?" Stěžovala si rozespalá Vaggie. Soudě podle nálady ji Niffty vzbudila z hezkého snu. ,,Večeře, večeře!" Vyzváněla, když tu jí bílá ruka vytrhla cinkátko z rukou. ,,To už by stačilo." Pousmál se Angel a strčil si zvoneček do kapsy. Po schodech scházel také Alastor. Když ho Husk vyděl, zavrčel. Démon si vztek svého otroka očividně užíval a nijak jej to netrápilo. Na stole ležely kusy masa, ale i všemožné zákusky a ovoce (převážně jablka). Byla tam tam také zelenina, jenže té si nikdo nevšímal. Charlie si pochutnávala na buchtách s růžovou polevou, Vaggie si vzala ovocný salát, protože kvůli její minulosti jí přišlo trapné, jíst před svou přítelkyní maso. Angel krájel malý knedlík s marmeládou uvnitř a Husk to stejné. Alastor se netajil svou láskou k masu a nakládal si na talíř  menší kousky obrovských fláků. Angel nevěřícně koukal jak v něm zmizelo maso o velikosti jelena. Husk si toho nevšímal a věnoval se vlastnímu jídlu. Niffty je se zájmem pozorovala, což všechny (až na Alastora a Huska) znervozňovalo. Pak Niffty začala sbírat talíře a rychlostí blesku běhala z jídelny do kuchyně s talíři a Charlie se nestačila divit. Rádiový démon zvedl hlavu a s úsměvem pozoroval údiv většiny personálu. Angel se odsunul a po schodech odešel do svého pokoje s pavučinami na dveřích. V tichosti dveře otevřel a nechal bezvládné bílé tělo dopadnout na postel. Z polštářového úkrytu ho pozorovala malá černá očka s roztomilým rypáčkem. ,,Ahoj Fat nuggets, dneska byl dlouhý den." Povzdechl si a sledoval pašíka, jak vylézá z úkrytu a pozoruje svého páníčka. Angelovi to zvedlo trochu náladu. Spodním párem rukou popadl prasátko a začal ho hladit. Pašík spokojeně zakvičel. Angel vytáhl mobil a podíval se kolik je. Bylo pár minut do sedmé večer. Nevěděl proč, ale najednou ho zachvátil pocit, který jako by ho nutil aby neodešel. ,,Co myslíš Nugetko, dá se toho řetězu zbavit?" Zeptal se svého prasátka a přetočil se na záda.